"Odvrácená tvář transgenderu" Walt Heyer (ukázka)
(úvod)
"K tomu, abych veřejně mluvil o svém příběhu, mě povzbudily články doktora Paula McHugha*, který začal před lety zpochybňovat transgenderovou ideologii. Psal o tom, že je to psychologie, nikoli biologie, co vede lidi k touze změnit pohlaví. To ve mně silně rezonovalo, protože moje vlastní zkušenost to potvrzovala, jak popisuji ve své autobiografii Transgender´s Faith."
Kapitola: "Co víme o trans dětech"
"Dětští genderoví specialisté přiznávají, že nejsou k dispozici žádná data ani žádný test, které by mohly spolehlivě určit, jestli zoufalé dítě je, nebo není transgender. [...] Na druhé straně, jak uvidíte dále, existují silné důkazy, že mnoho genderově nespokojených dětí přijme v průběhu dospívání svoje vrozené pohlaví, pokud v dětství neprojdou tranzicí a potvrzením jejich transgenderové identity. Je také zřejmé, že pokud dospělí utvrzují děti v opačné genderové identitě a lékaři těmto dětem nasadí hormonální blokátory puberty, přeruší se u těchto dětí přirozený uzdravující proces a ony jsou uzamčeny do transgenderového života.
Přesto genderoví obhájci povzbuzují, ne-li přímo nutí rodiče a děti, aby se vydali na jednosměrnou cestu sociální, hormonální a fyzické tranzice. A činí tak bez jediné vědecky ověřené studie s kontrolním vzorkem, která by potvrdila, že tato léčba je bezpečná a z dlouhodobého hlediska efektivní."
"Někteří mladí lidé se touží identifikovat jako opačné pohlaví proto, aby unikli bolesti z traumatických zážitků nebo z prožívaného pocitu opuštěnosti či ztráty. [...] Jiní dospívající a děti se dnes chtějí identifikovat jako opačné pohlaví proto, že mají pocit, jako by nezapadaly do stereotypních mužských a ženských rolí"
Dr, Richard Corradi, psychiatr a emeritní profesor na fakultě psychiatrie na Case Western Reserve University:
"Genderový zmatek - touha patřit k opačnému pohlaví, nebo dokonce nepatřit k žádnému pohlaví - může být jednoduše "oddechová pauza" v životě mladého člověka, který řeší konflikt mezi pohodlím a bezpečím připoutanosti k rodičům, a mezi lákavou, ale nebezpečnou touhou po dospělé sexualitě a samostatnosti. Velká většina takových obranných mechanismů je předchodných a jsou užitečné v těch nejprudších bouřích dospívání. Jakmile se ale objeví stabilnější vědomí vlastního já, už nejsou potřeba."
Kapitola: Blokátory puberty nejsou neškodné
"Blokátory zastavují vývoj některých sekundárních pohlavních znaků, které se v pubertě přirozeně objevují. [...] Navíc mají uvedené medikamenty některé škodlivé účinky, které by měly rodiče určitě znepokojovat. Blokátory omezují růst kostí a působí úbytek kostní hmoty, což může vést k vyššímu riziku zlomenin a dozrávání mozku, které jsou závislé na pohlavních hormonech, a rovněž snižují plodnost."
"Genderoví specialisté, kteří obhajují potvrzování trans identity a zahájení změny pohlaví u dětí před pubertou, způsobují to, že jsou genderově dysforické děti uzamčeny do transgenderové identity. Tak vyrábějí transgenderové lidi z trpících dětí, které by ze své touhy změnit pohlaví pravděpodobně vyrostly, pokud by u nich nebyla transgenderová identita potvrzována."
"Jsem přesvědčený, že pokud dospělý hraje s dítětem "hru na gender", vede to u dítěte k poškozování jeho základní identity. Pokud řeknete holčičce, že je kluk, nebo klukovi, že je holčička, zasadíte do jejich duše destruktivní semínko myšlenky, že je něco zásadního špatně s tím, kým jsou."
"Výskyt pokusů o sebevraždu mezi transgenderovými adolescenty dosahuje 45%."
"Tragédie toho, že pomíjivé pocity léčíme trvalými změnami těla, se projevuje v životech skutečných lidí."
--------------------
* Paul McHugh @WSJ-Opinion (May 13, 2016)
Transgender Surgery Isn't the Solution: A drastic physical change doesn't address underlying psycho-social troubles
zdroj: "Odvrácená tvář transgenderu" Heyer Walt (Klika 2020), překlad Vítězslav Šťastný
