Vlasta Kálalová - Di Lotti, česká lékařka v Bagdádu



Osobnost Vlasty Kálalové-Di Lotti, lékařky, která v devětadvaceti letech otevřela československou nemocnici v Bagdádu, je známa hlavně díky knize "Doktorka z domu Trubačů" (1), ale také ve spojitosti s politickým procesem s Miladou Horákovou a spol., kde jako jedna z mála československých osobností napsala dopis (2) prezidentu Gottwaldovi a požádala o zrušení trestu smrti pro obžalované. Ačkoli je kniha autobiografický román, můžeme v ní narazit na zajímavé informace o islámu a hlavně o tehdejších poměrech v muslimské společnosti. Na knize je zajímavý způsob vyprávění a jakýsi nadhled v situacích, kdy se jako Evropanka setkala s Orientem. Z jejích poznámek (Přes Bospor k Tigridu), které bohužel nikdy nevyšly knižně, ale mnohé citace z nich byly použity ve zmíněné autobiografii, vyzařuje inteligence a silná empatie vůči novému světu, který se stal jejím domovem až do roku 1932.



Záměrně zmiňuji empatii, protože na tomto životním příběhu můžeme vidět, že skutečně lze skloubit více kultur dohromady a pokusit se spolupracovat. Nelze opomenout kritiku, které zde má také své místo a mohla by inspirovat jak muslimy, aby více přemýšleli nad svým náboženstvím a nenásledovali slepě kulturní zvyky a pověry, tak i nemuslimy, kteří někdy a priory spojují chování muslimů s islámem. Doktorka Vlasta Kálalová-Di Lotti patří nepochybně mezi významné české osobnosti, na které by se nemělo jen vzpomínat, ale nad jejich životy a názory přemýšlet, a v něčem bychom si mohli vzít i příklad. Ukázka z knihy "Doktorka z domu Trubačů" a přepis dopisu prezidentu Gottwaldovi symbolizují nejen charakter samotné „protagonistky“, ale i obdiv, který dokázala vzbudit v druhých.



............................

Ukázka z knihy "Doktorka z domu Trubačů"

Představili je: doktorka Kálalová, lékařka, Nu´mán Á´zami, kazatel, ředitel hanafijské koleje. Ředitel hanafijské koleje byl před nějakými pěti šesti lety vězněn. Roku 1918, kdy Angličané osvobodili Irák od turecké nadvlády, deportovali Nu´mána a další význačné Iráčany do Indie; strávili tam tři roky v internaci. Teprve když osvoboditelé pokládali své panství v Iráku za dost pevné, pustili potenciální odpůrce domů.

"Smím vás pozvat na své zítřejší kázání? Budu mluvit o arabských ženách"

Druhý den odpoledne přišel pro Vlastu jeden z Nu´mánových žáků. Mešita byla plná, za tímto kazatelem chodí i lidé, kteří se už léta stánkům Alláhovým vyhýbali. Tento imám je nenutí klanět se bezduše Prorokovi, tento imám s nimi hledá řešení otázek, jež se naléhavě dotýkají jejich vlastního života.

"Vzdělaný muž nemůže být šťasten s nevzdělanou ženou," říká klidným, zvučným hlasem. "A prostý muž zase potřebuje, aby jeho žena dovedla vařit, správně pečovat o děti, hospodařit. Všeobecné vzdělání je i pro dívky naprosto nutná věc - jak chcete dosáhnout souladu v rodině, když pro něj nepřipravíte podmínky hospodářské i duševní?" Po kázání prochází mešitou Nu´mánův žák a cosi vybírá. Peníze? Ne, peníze ne. Papírky s dotazy. A Nu´mán veřejně odpovídá. To je jedna z věcí, kterou mu mnozí jiní imámové nemohou odpustit: diskuse v mešitě, kdo to kdy slyšel? Vůbec prý si vykládá Korán příliš po svém: "To je libovůle čpící nevěrou," prohlásili už několikrát zástupci vysokého kněžstva varovným hlasem.

"Seslal Alláh Korán lidem nebo dobytku?" horlí Nu´mán. "Jestli ho seslal nám, lidem, pak tedy k tomu, abychom nad ním přemýšleli, a budeme-li nad ním přemýšlet, bude to výklad pochopitelně měnit - musí odpovídat době, pokroku vědeckého bádání." Pod klenbou mešity, ve které sídlí hanafijská škola, se dřív vyučovalo jenom islámu a arabštině. Když se tu Nu´mán stal ředitelem, prosadil, aby byly do osnov zařazeny i "světské" předměty - matematiky, fyzika, zeměpis, národohospodářství, zdravotnictví. "Potřebujeme podporovat vědu; nevědomost dělí, věda vede k pochopení a spojuje lidi i národy."

Česká lékařka přednášela na hanafijské škole o starověkém arabském lékaři al-Rázím, podruhé o zdravotnických poměrech v Iráku. Za takovou dceru se sluší poděkovat otci, usoudil Nu´mán. V září roku 1925 napsal Janu Václavu Kálalovi dopis, o jehož překlad Vlasta poprosila Marii Tauerovou, protože na tak vznešenou arabštinu si sama netroufala.

"Ve jménu Božím ...
od Tvého bratra arabského Nu´mána ben Ahmeda A´zámiho, ředitele koleje, prvního imáma, váženému bratru československému Kálalovi, zřídlu vzdělanosti a moři vědomostí a hvězdě učenosti, muži pronikavé svobodomyslnosti a správného úsudku, člověku dokonalému, učiteli výtečnému a vychovateli vznešenému ...
(potud oslovení. Tímto košatě zdvořilým, poetickým jazykem se v Arábii píší dopisy už od časů chalífy Hárúna ar-Rašída a snad i dávno před ním. Stručně věcný styl evropské korespondence je tu přijímán s jakousi mlčenlivou shovívavostí, jako bezděčná nezdvořilost děcka)

Nu´mán se v dopise zmínil, že má v úmyslu cestovat v dohledné době na Západ a navštívit i Prahu, "... neboť pak si přeji osobní setkání s Vámi, snad že zasejeme mezi Východem a Západem zrno, z něhož vzroste sedm klasů užitkem sterým pro lidstvo a přijde den, ve kterém obejme se obyvatel Západu s obyvateli Východu a stanou se bratry, tak jak si to přeješ, aniž se jich dotkne osud rozloučení a hádky, nemoc nesvárů a temno nepochopení, pro které lidi učinili víru sítí, aby do ní chytali slabé mysli ..."

A na závěr: "Zavítala včera naše dcera a lékařka Vlasta do naší univerzity a navštívila ji a vyšel dobrý mrav její jako měsíc na nebi a uctilo slunce její nás. I potěšili se všichni jejím příchodem a děkují žáci univerzity jejímu otci a matce její a učitelce její M.T.(3), která vychovala nám naši drahou Vlastu a naučila ji jazyku arabskému a učinila ji kroužkem, spojující Irák s Československem...

Dík Tobě, ó učitelko, pak díky Tobě, ó Kálale, za to, že jsi vychoval tuto dceru, a dík matce Vlastině, Anně, i její vážené druhé sestře, a mějte se dobře!
Upřímný ředitel univerzity a první imám Nu´mán"

Na cestu do Evropy se Nu´mán v příštím roce nevypravil a nenavštívil "Západ" patrně ani později, ale jeho přátelství s Vlastou Kálalovou přetrvalo dlouhá léta. Říkal jí "já bintí", moje dcero a léčila jeho žáky i jeho rodinu.

............................

Dopis lékařky Vlasty Kálalové-Di Lotti z 9. 6. 1950 adresovaný prezidentu republiky Klementu Gottwaldovi, který obsahuje prosbu o milost pro obžalované z procesu s Miladou Horákovou a spol. Další ukázka je kádrový posudek příslušníka ministerstva vnitra Františka Kühnzela o Vlastě Kálalové-Di Lotti vypracovaný v důsledku její intervence za Miladu Horákovou, který se mimo jiné opírá o hlášení informátorů z jejího okolí. Ukázky jsou z knihy "Žádáme trest smrti!" (2)


Slovutný pane presidente,

Jako lékařka, která považuje toto dějinné období naší republiky za etapu, jež je podstatným krokem ke zlidštění státu, dovoluji si Vám vyjádřit prosbu a důvěru, že svým udělením milosti změníte trest v procesu, jehož věcná podstata námi všemi otřásla.
Výčitky živoucího svědomí pro špatný čin jsou těžším trestem než jednorázové ukončení života. Odsouzení byli a jsou zodpovědni za své činy; vynesený rozsudek jim možná byl už sám o sobě těžkým trestem.

Ale za jejich smrt bychom byli zodpovědni my druzí před svým svědomím – vy, pane presidente, stejně jako já, poslední občanka lidového státu. A já jsem přesvědčena, že člověk usilující o to, aby jednal vždy lidsky, nemůže ani v otázkách státních chtít napodobit starou, otrokářsky zvířecí, nelidskou společnost. Mně zastřelili Němci muže a obě děti – 16letého syna a 14letou dceru. Promyslela jsem tudíž a prožila do základu problém násilné smrti.

Vlasta Kálalová Di-Lotti


Kádrový posudek příslušníka ministerstva vnitra Františka Kühnzela o Vlastě Kálalové-Di Lotti

„Po stránce odborné má Kálalová dobrou pověst, ale nechala si vždy dobře zaplatit. (…) Kálalová obývá svou vilu o 5 místnostech, které má velmi draze zařízené. Když má uvolnit byt pro nějakého nájemníka, vždy se odvolává na svou rodinnou tragédii. (…) svou ordinaci v místě svého bydliště veřejně neprovozuje a informátor se domnívá, že léčí pokoutně a individuelně (sic).

Politická charakteristika: Pokud se dalo zjistit, Kálalová nebyla a není politicky organisovaná. V době okupace se projevovala jako správná vlastenka. Ve svém bytě umožňovala poslech našeho zahraničního vysílání. Ve svém bydlišti se zúčastňuje všech veřejných akcí a schůzí, pracuje často na brigádách bez jídla třeba 12 hodin denně. Po dobu práce s nikým nepromluví.  Jak informátor uvádí, dělá dojem, že má loyální postoj ke KSČ a k našemu lid.dem.zřízení, a ani se nedá říci, že by špatně smýšlela o SSSR. Kálalová je humanitně založená, ale přes veškeré klady, vzhledem k jejím stykům, jí informátoři nedůvěřují. Svůj názor na rozsudek. (…)

Zpráva byla zaslána od 5 informátorů. Jde vesměs p třídně uvědomělé a objektivní soudruhy.

Vlastní názor orgána: Kálalová je žena, které by se měla věnovat občas pozornost, přestože dělá dojem, že souhlasí s lid.dem.zřízením a KSČ, a snaží se jíti druhým příkladem, její styky jsou pro ni nepříznivé. Za její přílišnou humanitou vzhledem k jejímu vzdělání a znalosti světa by se mohly skrývat i protistátní, možno říci, velké věci. Ale uvážíme-li, kdyby byla zpravodajsky instruována, věděla by předem, než intervenovala za takovou zrádkyni, jako byla Horáková, že bude mít o ni StB zájem, ovšem i tento její způsob může býti zástěrka. Ať jest tomu jakkoliv, jest pro náš lid.dem.režim nebezpečná.


MUDr. Vlasta Kálalová-Di Lotti (4)

* 26. 10. 1896 v Bernarticích + 15. 2. 1971 v Písku
1915 - přijata současně na lékařskou a filozofickou fakultu Karlovy univerzity, kde studuje arabštinu a perštinu
1922 - promuje na obou fakultách s nejlepším prospěchem
1923 - praktikuje jako pravděpodobně první česká chiruržka v Brně
1924 - nastupuje na gynekologické klinice Omara paši v Cařihradu (Istanbul)
1925 - otevírá v Bagdádu sanatorium s dvaceti lůžky Mustausaf Czechoslovak
1927 - bere si Itala jménem Giorgio Di Lotti
1928 - na světě je syn Radbor
1931 - rodí se dcera Drahomila Lydia
1932 - onemocní horečkou dengue a celá rodina se vrací do Československa
1939 - stěhují se definitivně z Prahy do Bernartic
8. května 1945 - manžel, obě děti a hospodyně jsou zastřeleni prchajícími esesáky, zraněná paní Vlasta přežije jen proto, že ji považují za mrtvou
1950 - protestuje proti justiční vraždě Milady Horákové a je sledována StB 
1967 byla MUDr. Vlastě Kálalové-Di Lotti udělena medaile Jana Evangelisty Purkyně za mimořádné zásluhy o rozšíření poznatků československého lékařství v zahraničí

Až do smrti žije v Bernarticích, ordinuje a vyučuje jazyky. Zvládla jich čtrnáct: angličtinu, francouzštinu, němčinu, ruštinu, italštinu, španělštinu, turečtinu, arabštinu, perštinu, norštinu, islandštinu, novořečtinu, tádžičtinu a gruzínštinu.

Před smrtí v roce 1971 oslovila spoluobčany dopisem, v němž píše, že „nejhanebnějším rysem otrockosti je stádní klanění se současným mocným". Paní Vlasta zemřela zapomenuta, ale o osm let později vyšlo první vydání knihy Ilony Borské, která se v loňské anketě Kniha mého srdce zařadila mezi sto nejoblíbenějších děl. A v roce 1992 vyznamenal prezident Václav Havel doktorku Kálalovou Řádem T. G. Masaryka.




Odkazy / poznámky

(1) "Doktorka z domu Trubačů" Ilona Borská (Motto, 1996), s. 50

(2) text dopisu a kádrový posudek příslušníka ministerstva vnitra byly přezvaty z monografie "Žádáme trest smrti!: propagandistická kampaň provázející proces s Miladou Horákovou a spol.“ Pavlína Formánková, Petr Koura (Ústav pro studium totalitních režimů, 2008), s. 520 – 525

(3) PhDr. Marie Tauerová (15. srpna 1896 v Plzni – 1981) byla knihovnice, sochařka a překladatelka z perštiny a arabštiny. M. Tauerová nebyla učitelkou arabština Vlasty Kálalové, jak bylo zmíněno v dopise imáma Nu´mána, ale patřila mezi její nejbližší přítelkyně a učily se spolu arabštinu u prof. Rudolfa Dvořáka 

(4) Biografie byla převzata z časopisu INSTINKT (13.10.2010, č. 41/10), autor Tomáš Čechtický





Obálka knihy "Doktorka z domu Trubačů" Ilona Borská (Motto, 1996)



Pamětní deska na domu Vlasty Kálalové-Di Lotti v Bernarticích



Dům lékařky Vlasty Kálalové-Di Lotti v Bernarticích

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rozhovor s hudebním publicistou Karlem Veselým o dvou dekádách hudby ohně (6.9.2017)

Osudy Židů za druhé republiky (1. října 1938–14. března 1939)