"Smysl a hodnota života" Rudolf Eucken (Světová knihovna Máje, 1936)

Rudolf Eucken je otcem moderního aktivismu. Naše generace, které vyrostla již v době docela jiného kulturního ladění, která má již za sebou vybojován ten kulturní zápas, který Eucken teprve ohlašoval, a která poznala později myšlenkově původnější a umělecky skvělejší, již docela moderní kritiky života, filosofy, básníky i hrdiny činů, nemůže být ani dosti práva tomu německému profesoru, osamělému mysliteli a horliteli, který vyšel ještě ze staré školy katedrového idealismu a zůstal ve svém působení omezen na jeho výrazové prostředky a celkem také přes ocenění Nobelovou cenou za literaturu z roku 1908, na své národní prostředí.

Tím se však nic nemění na významu, na velikém významu a zásluze tohoto předchůdce, průkopníka a propagátora nového života, nového cítění, nové práce a nových bojů lidstva.

Devatenácté století propadlo po rozčarování z romantického idealismu, kterým nějaký čas omamovali svět právě němečtí pokantovští kouzelníci Fichte, Schelling a Hegel, a po úspěších, docela opačného rázu, vnější, hmotné civilizace, uplatňované zejména technickou a průmyslovou revolucí přicházející z Anglie, úplnému materialismu, který nebyl nikterak historický, nýbrž matematicko-přírodovědecký. Kompromitovaná spekulace "čistého rozumu" byla zavržena, vycházelo se od smyslových zkušeností a pracovních metod věd přírodních. Novokantovci nejdou však dále, nežli že opakují historický čin svého mistra: boří opět metafyzická dogmata, třeba tentokráte naturalistická. Stačí jim zjištění fenomenální, jevové povahy našeho poznání, ale nenapadá je, že by celý způsob a smysl života na tom závisel a mohl se od základů proměnit podle toho, jestli se díváme na svůj osud a na své poslání na zemi podle toho, co "čteme v knize přírody", správněji, podle toho jak nazíráme na jevy přírodní a pracujeme s nimi, či podle toho, co říká "hlas svědomí v nás" a co ukazují dějiny lidstva ve všech jeho mnohostranných projevech.

Nemůžeme uniknout "sugesci" takové jednostranné pozornosti. Jedině obrácením této jednostranné pozornosti DOVNITŘ ČLOVĚKA A K TOMU SVĚTLU, KTERÝM ON VLASTNÍ ZÁMĚRNOSTÍ A PODLE URČITÝCH ÚČELŮ A NOREM VYTVÁŘÍ, můžeme najít protiváhu proti nesmírnému tlaku vnějšího světa.

Tento jednostranný zájem a toto jednostranné nazírání, proměňující, zjednodušující, ochuzující skutečnost na pouhé schéma obecnosti a zákonitosti - naturalismu - má za následek, že člověk a svět se nejenom jeví, nýbrž také skutečně stává monotónní, mechanický, trpký, neměnný. Převaha přírodního, fyzického ve vědomí doby je tak mocná, že působí přímo jistý útlak života duchového, kulturního a mravního a přizpůsobuje si jej. NATURALISMUS NATURALIZUJE.

Eucken první postřehl tuto souvislost a ukázal na toto nebezpečí.

Metoda Euckenova filosofování je teď nejen intuitivní, nýbrž i transcendentální. Pro něho každý život člověka i lidstva je sám o sobě celek, ale zároveň přispívá k jednotě v průběhu dění, přispívá něčím k pravdě a k dílu tvoření celku a tím je hodnotný, nikoli pouhou svobodou a individuálností.

Duchovní skutečnost neexistuje v tom smyslu jako přírodní, a my k ní patříme více, než k té první. Člověk stojí uprostřed dvou světů a bytí není jimi oběma vyčerpáno. Svět je nehotový, plastický, je úkolem člověka, jehož život má úlohu tvůrčí: BÝT SPOLUPRACOVNÍKEM BOŽÍM. To je podstata aktivismu. Jest, jak patrno, mravní a náboženská. Zkušenost přírodovědecká a vědecká vůbec, poznání velkých faktů hmoty i ducha, ani jejich shody v zákonitosti, ani jejich protikladů v povaze nestačí.

Eucken čerpá svou víru v naše vysoké spolutvůrčí náboženské poslání z vědomí "RADIKÁLNÍHO ZLA", které tkví ve skutečnosti a nejenom na povrchu, nejen v lidské představě a nedostatečnosti, jak si to pohodlně představoval racionalistický optimismus, užívaný ochotně křesťanskou filosofií a teologií.

Zlo nemizí ovšem ze světa ani faktem vykoupení, ale jeho moc není již absolutní, osud člověka je vydán člověku do vlastních rukou. Tím dostává život definitivně smysl a jednotu, nerozptyluje se již v marnosti pestrého víru, ani nerozpadá na nehybný svět idejí a pouhou hru reflexů.

(text je převzat z předmluvy, s. 6 - 27., autor Dr. Rudolf Procházka)

Biografie Dr. Rudolfa Procházky


Související
"Čestně o Bohu" John A. T. Robinson


.......................
Název: Smysl a hodnota života
Název něm.originálu: „Der Sinn und Wert des Lebens“ (1908)
Název angl.originálu: „The Meaning and Value of Life“ (1913)
Autor: Rudolf Eucken (1846 – 1926)
Překlad a úvod: Dr.Rudolf Procházka (1889 - 1945)
Vydavatelství: Nakladatel. družstvo Máje, česká a.s.
Edice: Světová knihovna, II. řada, č. 9
Laureáti Nobelovy ceny IX.
Rok vydání: 1936
Počet stran: 263
.......................

..obsah..

Rudolf Eucken, Otec moderního aktivismu
(Dr. Rudolf Procházka)

Úvod

Odpovědi doby: Starší životní řády; Náboženský životní řád

Životní řád světového idealismu

Novější životní řády (společný základ)

Životní řád naturalismu

Obrat člověka k sobě samému (Sociální a individuální kultura)

Úvahy a přípravy

Pokus o výstavbu: Otevření nového života; vzestup k hlavní thesi

Rozvinutí hlavní these

Hlavní rysy nového života

Duchovní život a lidská situace (Svět činu a hrubá skutečnost)

Vyrovnávání se světem a situací člověka

I.   Vyrovnání s přírodou

II.  Velikost a meze dějinné kultury

III. Pochybnosti o světovém rozumu

IV.  Rozšíření života a světa náboženstvím a metafyzikou

Několik slov k pochybování o životě

Závěry z celkového obrazu života

I.   Důsledky pro život jedince

II.  Různost individuálních osudů

III. Důsledky pro úkoly přítomnosti