"Rap, Breivik a xenofobie - to jde dohromady" (19.9.2013)

Kritizovat a moralizovat je nepochybně správný přístup v jakékoli době, ještě lepší je ale si zavčas uvědomit, jak moc kritika dává energii věci, co se kritizuje a vlastně jí tím propaguje. Dav se nemusí vždy shodnout na omylu, ale v případě umění a vkusu je dost pravděpodobné, že bude inklinovat k jednoduchosti a v případě morálky vše vyřeší tím nejfunkčnějším řešením. V opozici vůči hlavnímu proudu vždy vznikají „kulturní autonomie“, které se snaží vytvářet názorovou platformu a tou se vymezit. Na druhou stranu jsou ale tyto skupiny na mainstreamu závislé a potřebují ho ke své existenci, protože masová kultura a její hodnoty jsou pro ně esenciální téma, díky kterému žijí a vyvíjejí se. 
Tato definice ale zřejmě už není tak aktuální a síla slova se vyčerpala, a stejně tomu tak je i s chutí poslouchat různé bojovníky a revolucionáře (ať už v dobrém, nebo špatném smyslu). Nyní se do popředí dostává podivná „revolta“, jejímž stylem je naopak nemít styl a názor. Pro tyto nové buřiče, kteří mají asi už dost toho statického a nikam nesměřujícího stavu kultury, prvoplánově šokovat a záměrně se pouštět do témat, které zaručí pozornost. Měl jsem dojem, že tato prázdná image zemřela v 80. letech s videoklipem Alice Coppera, jak je vidět, zdání klame. Vyvolat dojem tvrdosti a odhodlanosti, se kterou řešil problémy Luca Brasi nebo Tony Montana se ale nekoná. Naopak, tito wanna-be rappaz dávají světu vědět, jak jsou znudění, nemají co říct a každá jejich (nepotřebná deska) potvrzuje, že tápou v prázdnu a marně se snaží najít téma. Jestli nevíte, o kom mluvím, tak to jsou současní rapeři Řezník, Hrobka, Pitva, nebo Hugo Toxx a jeho chytré video o ak47, co má doma za postelí.

V podstatě jsem se chtěl řídit opačným pravidlem a ignorovat nevkus CZ rapu, ale videa "Soudní Proces", „Konečný řešení“ a hlavně debata s fanoušky pod ním mě přiměly říct pár slov o tomto „raperovi“ a zamyslet se nad tím, jestli správně chápu afroamerickou kulturu, kterou rap je, a jak moc se podařilo Evropanovi spojit rap se svou kulturou. Další důvodem je klid s jakým přijímá, resp. přehlíží česká hip hop scéna tuto záležitost, jak je v klidu a nemá s ničím problém. O řezníkovi, jeho xenofobním chování a propagaci extremismu tričkem s portrétem Breivika jsem už psal dříve (zde), ale řešil jsem spíš přístup jednoho hiphopového webu než „prodavače trička“ samotného.
Černošství je rap, ať se nám to libí nebo ne

Ačkoli v současnosti rap dost vyblednul a jeho předešlá etnická převaha se vytratila, není to důvod do něj zapojit vlivy pocházející ze zcela opačné strany. Mám na mysli videoklip „Konečný řešení“, který se snaží „řešit“ problém s bezdomovci, ale při jeho sledování máte pocit, že se spíše jedná o fanoušky Screwdriver* než hip hopu. To očividně není problém pro naše rappery a i když to trochu nesedí, oni skloubí vše. Jak jsem psal výše, hip hop dnes neřeší etnickou příslušnost, nicméně byl a zřejmě zůstane černošskou kulturou z města, a to ať se nám to líbí nebo ne. Černošství ve smyslu etnicity člověka se sice přesunulo na okraj, přesto ale zůstala forma projevu. Mluvím tady o formě prezentace sebe sama, o stylu, který rapu dali osobnosti jako byl Nat Turner, Malcolm X nebo H.Rap Brown a jen díky globalizaci (v dobrém slova smyslu) se rozšířila tato forma a způsob myšlení dál, a černá zůstávala víc a víc v pozadí, někde na předměstích LA a NYC.

Formou projevu je myšlena jistota, pevnost názoru a jeho nekompromisní obhajoba (by any means necessary). Přes tuto vágní charakteristiku ji lze alespoň použít na konec 80. let a téměř celá léta 90., kdy ještě doznívala rasová problematika z předešlých desetiletí a hlas volající po svobodě a uznání nemohl být označen za pouhý populismus. Populismus v případě již zmíněných jmen nelze použít, protože v jejich době Černoch skutečně neměl svá práva. Jako příklad bychom mohli poukázat na známý případ napadaní Rodney Kinga policií v LA v roce 1991 nebo méně známý případ neuznání narozenin M.L.Kinga, Jr. jako státní svátek ve státě Arizona, a který inspiroval Public Enemy pro skladbu a video „By the time I get to Arizona“. V současnosti rap (možná celý hip hop žánr) vyčerpal sám sebe a nemá již jinou možnost než se přiklonit ke schizofrenním a konspiračním teoriím, a dobrovolně tak zastávat populistické názory bez obsahu.

Jelikož se vytratili nepřátelé, resp. jsou více sofistikovaní, je těžké hledat téma a náplň. Mezi ty, kdo s tím má problém patří určitě řezník a podobní rappeři, protože jejich myšlenky, které by nemusely být vždy nutně mimo (?), se ve chvíli, kdy opouštějí jejich mysl, stávají jen opileckým výkřikem, kterému rozumí jen ti nejbližší, co sedí u jejich stolu. Možná žijí s pocitem, že svým klipem udělali společnosti medvědí službu, ale jejich řeči nejsou názor a zatím jsem se přesvědčil, že měly zůstat tam, kde vznikly.
U řezníka bych ještě zmínil masku, kterou nosí ve svých klipech. Možná to je pokus o vytvoření tajemna (nevím, jak a na koho to funguje), mám ale z této image pocit, že se jedná spíš o způsob jak vyřešit stud před kamerou a získat tak anonymitu. Vzhledem k jeho výkonu se tomu nedivím.
  
Svoboda slova 2013

Ihned po prvním komentáři, který jsem napsal ke zmíněným videím, mi bylo navrhnuto ať jedu na Kubu a pak něco o svobodě slova. Představa svobody slova je, jak vidím, dost širokým pojmem měnícím se každým dnem. Vzhledem ke stylu, jakým se fanoušci vyjadřovali, jsem nechtěl zmiňovat otřepanou frázi, že tam, kde začíná moje (jiných) svoboda, končí ta jejich. Svoboda slova, jak jsem se přesvědčil několikrát dříve, není ve skutečnosti dožadování se svobody kritizovat a vyjadřovat se k tématům, ale pouze „povolení“ napadat a urážet, je to způsob jak legitimizovat rasismus a xenofobii. Paradoxem je, že tito lidé se svobodou často ohánějí, ačkoli význam vůbec nechápou a nemají jinou možnost než vše relativizovat, protože to je jediný způsob jak uniknout polemice, ve které nemají žádnou šanci na úspěch. Argumentace a obhajoba postojů je v jejich případě obtížná a neumím si dost dobře představit, že někdo z nich vysvětluje důvody, proč to vše dělá.

Český hip hop je zábava pro ignoranty

Podivné ticho a marné čekání na kritický hlas od některého z raperů z české scény je překvapující. Podivnost ještě podpoří fakt, že řezník hostuje ve skladbách dalších raperů a tím je nepřímo schvalován a jeho kredit se tím veřejně potvrzuje. Tato skutečnost ukazuje, jak daleko a hlavně kam se český hip hop vyvinul od svého prvního období (začátek 90. let až rok cca 2002-3), kdy jeho projev balancoval, možná dost krkolomně, ale přece, mezi sociálními tématy a dovezeným amerikanismem. Znám toto období z osobní zkušenosti a přes snahy sloučit mnohdy neslučitelné, je tato doba zásadní, protože tímto pokusem, uvnitř nás, co jsme jím prošli, došlo k potvrzení, že rap ve své ryzí formě, je záležitost pro Evropana dost komplikovaná a obtížně prožitelná. Podobně jako graffiti, které vzniklo v industriálních městech Ameriky a nemuselo řešit vyhýbání se mostům, kostelům a budovám s vysokou kulturní hodnotou, než hodnotou, kterou samo přineslo své době. 

Význam hip hopu pro mládež se dle mého názoru mnohdy přeceňuje a jeho vody se kalí, aby vypadaly hlubší. Nicméně si stále myslím, že hip hop je zřejmě nejideálnější zábava pro lidi z města a prostor, kde je velký potenciál aktivit, které podporují kreativitu, která sice z počátku může působit naivně a povrchně, ale nemusí být chápána jako cíl a styl života, ale jen jedna ze zastávek, kde se inspirovat něčím, co vás míjí. Zkrátka může být něčím, co z vás neudělá ignoranta a naučí vás nekoukat na život zpovzdáli, ale zúčastnit se ho.  

19.9.2013

Richard

* Skrewdriver byla anglická, původně punk-rocková, později neonacistická hudební skupina založená roku 1976 Ianem Stuartem Donaldsonem.

odkazy
 

Vyjádření řezníka ve spojitosti se žalobou za svůj videoklip „Konečný řešení“ společně s dalšími rapery (Hrobka a Pitva), web boombap.cz (29.11.2011)
 

“Určitě ste během posledního roku v médiích zaznamenali, že po mě, Hrobkovi a Pitvovi bylo vyhlášeno pátraní a byli sme následně všichni 3 obvinění z “násilí na skupině obyvatel a jednotlivci”. Krimi zprávy, iDnes a podobný mrdky z nás dělali největší kriminálníky a pomalu na nás sváděli reálný vraždy houmlesů. Bohužel případ to byl sice úplně nesmyslnej, ale pokaždý se toho chytnul nějakej čůrák - buď na fízlech, nebo na státnim zastupitelství - a ty to furt posílali dál, až to vyeskalovalo ve včerejší soud. Tady už se na nás naštěstí obrátila štěstěna a dostalo se to do rukou velmi rozumnýmu soudci a státnímu zástupci, který měli totální pochopení pro svobodu slova, recesi a nahlíželi na celou věc ze širšího úhlu. Postupně začala bejt v soudní místnosti celkem slušná prdel, např. když sem si nasazoval u výpovědi masku nebo vysvětloval název alba “Caviar Bukkake Fetus Exitus” (který už je mimochodem opět k prodeji na shopu), tak už se začal smát i samotnej soudce! Kažopádně nás omilostnil, a tak konečně lež a nenávist zvítězila nad pravdou a láskou. Ať jdou do píči všichni zmrdi, který se hned chytli mediální masáže a házeli na nás špínu, ať jdou do píči zmrdi co práskali na fízlech a hlavně ať jde do píči ten vymrdanej kokot co na nás podal žalobu, doufam že tě do prdele vomrdá banda nakaženejch houmlesů ty buzno! Každopádně chci poděkovat všem fans co mi drželi palce. Díky za to že nás furt podporujete. Vidím čimdálvíc rozjetejch lidí na koncertech a určitě to není o oslavování násilí, ale o tom sejít se společně u svojí oblíbený muziky a trochu si zařádit. Díky že kupujete céda a trika, už chystám další desku! Jo a Hrobka s Pitvou sou zpátky vy kurvy, těšte se na nový tracky!”
ZNK PRODUCTIONS

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rozhovor s hudebním publicistou Karlem Veselým o dvou dekádách hudby ohně (6.9.2017)

Osudy Židů za druhé republiky (1. října 1938–14. března 1939)

Vlasta Kálalová - Di Lotti, česká lékařka v Bagdádu