* fitra - knihovna *

  foto: Válka světů – příští století (1981), rež. Piotr Szulkin O-bi, O-ba zánik civilizace (1984) Pátek 16. 1. 2026, 20:30 Bizarní sci-fi polského režiséra Piotra Szulkina je pochmurnou vizí světa po nukleární válce. Několik set lidí tísnících se v obrovské kopuli podzemního města marně čeká na přílet smyšlené „archy“, která by je odvezla do bezpečí. Stejně jako u předešlých Szulkinových filmů (Golem, Válka světů – příští století) neslouží prvky žánru sci-fi k oslavě technického pokroku, ale jsou varováním před možným katastrofickým vývojem současné společnosti. Režisér zde vytváří sugestivní obraz destrukce způsobené vědou a úpadkem morálních hodnot. Jeho hrdinové, zoufalí a osamělí ve své snaze změnit zaběhnutý systém, se ocitají v mezních, často groteskních situacích. Szulkinův osobitý styl a poetika hodně těží z výtvarné složky filmu, používající působivé prvky ošklivosti a rozkladu. Výsledkem je stísňující atmosféra plná beznaděje. Szulkinovy filmy přesto nepostráda...

  zdroj: "Zpěv drozda" Walter Tevis (1980, česky 1986), přeložil Miroslav Jindra Anotace knihy:  Autor nás uvádí do světa 25. století, světa úpadku, který předznamenává konec lidstva. Populace celé Země je složena pouze z několika miliónů lidí a lidská civilizace se postupně, ale nezadržitelně blíží ke svému konci. Ale to předbíhám. Je to příběh o společnosti poznamenané drogami, výchovou a minulostí, která už v pamětích lidí neexistuje. Do tohoto tristního světa degenerace jsme vtaženi, abychom si prošli cestu spásy. Příběhem nás bude provázet vrchol lidského génia, robot deváté generace Spofforth, který nemůže zemřít. Univerzitní profesor Paul Bentley a jeho družka Mary Lou. ( Walter Tevis @databáze knih ) související: "Zpěv drozda" Walter Tevis (1980), ukázky

  foto: Richard Norris Brooke "A Pastoral Visit" (1881) "V těch filmech se neustále vyskytuje nápaditý jev - skupina lidí, o které se mluví jako o "rodině". Za starých časů to zřejmě byl naprosto běžný útvar. "Rodina" je skupina lidí, kteří jsou velmi často spolu, zdá se, že dokonce pohromadě žijí. Vždycky se v ní vyskytuje jeden muž a jedna žena - pokud ovšem někdo z téhle dvojice není už mrtvý; a i pak se o něm často mluví a obrázky toho mrtvého či mrtvé ("fotografie") mají živí stále na očích, rozvěšené po zdech a tak podobně. A pak jsou tam mladší příslušníci, děti nejrůznějšího stáří. Jedna věc velmi překvapuje, ale zdá se, že je pro tyhle "rodiny" charakteristická - ti dva, muž a žena, jsou vždycky zároveň otcem a matkou všech dětí! Nevím vůbec, co si o tom mám myslet. Zřejmě jsou spolu všichni nějak spříznění. A co víc - značná část té cituplnosti, která se s těmi filmy tak hluboce pojí, určitě nějak s touhle spřízněností so...

  foto: Lou Feck (1925 - 1981) was known for Book cover art, illustration, more about Lou Feck´s covers  @The Paperback Palette "Samozřejmě nemám ani ponětí, co je »drozd«. Nebo co znamená »dr.« Ale mnohem víc než tohle, a taky víc než naprostá cizost, dech starodávnosti, vanoucí ze života, který zobrazují, mě zneklidňuje něco jiného. Tušení pocitů, které jsou mi naprosto neznámé – pocitů, které ovšem zřejmě pohlcovaly každého jednotlivého diváka v dávném původním obecenstvu těchto filmů, pocitů nyní už provždy vyvanulých. Nejčastěji se mě nad těmi filmy zmocňuje smutek. Smutek. »Z lesa sem zaznívá jenom zpěv drozda.« Smutek. [...] Někdy zjistím, že se dívám a tečou mi slzy. A pak třeba zase uplyne celý den a necítím vůbec nic" s. 25 "Například jsem si onehdy povšiml jedné zvláštní věci v zoologické zahradě v Bronxu. Vlastně několika zvláštních věcí. Jezdím tam ideobusem každou středu už přes měsíc a vždycky tam vídám jenom pět dětí – a jako by to byly stále tytéž děti. ...

  "Bylo to v Barmě, jednoho zmoklého rána v období dešťů. [...] Jednoho vězně vyvedli z cely. Byl to Hind, mužík s oholenou hlavou a nepřítomnýma uslzenýma očima. Měl hustý, rozježený knír, vzhledem k tělu směšně veliký, skoro jako knír komiků ve filmu. Šest vysokých indických strážných ho hlídalo a připravovalo na šibenici. Dva z nich stáli nachystaní s puškami a bajonety, zatímco ostatní mu nasazovali pouta, provlékali těmi pouty řetěz, který si připevnili k páskům, a paže mu pevně přivázali k tělu. Mačkali se kolem něho a rukama se ho neustále obezřetně dotýkali, jako by se ujišťovali, že tam pořád ještě je. Vypadalo to, jako když muži berou do rukou rybu, která je stále ještě naživu a může skočit zpátky do vody. [...] Je to zvláštní, ale do té chvíle jsem si nikdy neuvědomil, co znamená zničit zdravého, sebevědomého člověka. Když jsem uviděl, jak vězeň ukročil, aby nešlápl do louže, pochopil jsem to tajemství. Tu nevýslovnou křivdu, když přetnete život v plné síle. Ten muž neu...

George Orwell "1984" (ukázka #1) "Bylo téměř normální, že lidé po třicítce se báli svých vlastních dětí. A měli proč, nebylo týdne, aby Timesy nepřinesly článeček o tom, jak nějaký malý donašeč, který poslouchá za dveřmi – všeobecně se používal výraz "dětský hrdina" – zaslechl kompromitující poznámku a udal své rodiče Ideopolicii." Fanon77 · George Orwell "1984": Dětský hrdina Fanon77 · George Orwell "1984": Dekonstrukce reality Fanon77 · George Orwell "1984": Vědět/nevědět (Double-Think) Fanon77 · George Orwell "1984": Věšení zajatců Fanon77 · George Orwell "1984": Ničení slov

"Bylo hrozně nebezpečné nechat myšlenkám volný průběh, když byl člověk někde na veřejném místě anebo v dosahu obrazovky . I nejmenší drobnost vás mohla prozradit. Nervový tik, neuvědomělý výraz úzkosti, zvyk brblat si sám pro sebe – cokoli, co mělo v sobě náznak nenormálnosti, náznak toho, že máte co skrývat. V každém případě nosit na tváři nenáležitý výraz (například nedůvěřivý pohled, když se oznamovalo nějaké vítězství) bylo samo o sobě přestupkem , který mohl být trestán. V newspeaku pro to dokonce existovalo slovo – Face-Crime..." Fanon77 · George Orwell "1984": Kontrola chování/Face-Crime "Odkudsi z konce uličky se linula vůně pražené kávy – pravé kávy, ne Kávy  vítězství. Winston se bezděčně zastavil. Snad na dvě vteřiny si zase octl v polozapomenutém světě dětství. Vtom bouchly dveře a odřízly tu vůni tak prudce, jako by to byl prchavý zvuk. Ušel několik kilometrů po chodnících a v bércovém vředu mu cukalo. Už po druhé za tři týdny vynechal večer ve ...