2009-2018 blog Mecca Audio - databáze knih islámských, afroamerických a afrických literatur. Od roku 2019 blog zaměřený na témata * náboženství * společnost * politika * filosofie * kultura * umění * postmoderna
Abdel-Wahab El-messirí o filosofii nového světového řádu & střetu islámského světa se Západem
Získat odkaz
Facebook
X
Pinterest
E-mail
Další aplikace
Abdel-Wahab El-messiri (1938 – 2008), egyptský profesor anglické literatury a komparatistiky. Kritik západní moderny a popularizátor tzv. "islámského modernismu". V 50. letech studoval na Alexandrijské univerzitě, později v 60. letech studoval anglickou literaturu a komparatistiku na Kolumbijské univerzitě a dále na Rutgersově univerzitě ve Spojených státech. Po návratu pracoval jako řádný profesor (1979-1983) na Ain shams univerzitě v Káhiře. V 80. letech krátkodobě působil na univerzitách v Saudské Arábii, Kuvajtu a Malajsii. Více zde @Arab Philosophers
"Filosofie nového světového řádu" Abdel-Wahab Elmessiri
”Nový světový řád považuji za vrchol moderny, ale postrádající zcela jakékoli hodnoty. Nový světový řád usiluje o přetvoření světa v jeden velký trh a to vyžaduje zrušení rozdílů mezi všemi lidmi. Z člověka se musí stát nevyčnívající konzument. Naopak jedinec, který si udrží svou integritu, nebude lačně dychtit po konzumu, nebude poslouchat populární hudbu nebo sledovat hollywoodské filmy, bude nezávislý a tím pádem nevyzpytatelný. Nový světový řád ale od lidí vyžaduje určitou “ohebnost”, jak by byli z plastu. Proti tomuto negativnímu trendu, této mašinérii, jak říká Serge Latouche*, se musíme postavit. On tvrdí, že Západ se již nevztahuje k prostoru a času, je jako neřízená střela, co zahubí celé lidstvo, včetně těch, kteří ji vypustili. Škoda způsobená globalizací se nedotýká Arabů, ale obrací se proti Západu samotnému.
Kupříkladu Spojené státy představují civilizaci sestavenou z mnoha kultur a proto každý stát je unikátní prvek v multikulturním dědictví USA. Pozvolní síla globalistické kultury ji ale svou “nivelizací” ničí. Všichni Američané jedí stejné jídlo a poslouchají stejnou hudbu. Nicméně “tichá” většina ve Spojených státech stojí proti této myšlence. Jako Arabové a muslimští intelektuálové máme povinností poukázat na tyto sebezničující důsledky. Protože nám byl koncept moderny s absencí hodnot importován skrytě, aniž bychom znali skutečné následky, intelektuálové by měli prohlédnout skutečnou cenou za takový pokrok. Tento negativní vliv na obyčejného člověka v každodenním životě představuje ohrožení jeho kultury a postupně narušuje vřelost vztahů mezi lidmi."
* Serge Latouche (*1940)
Francouzský emeritní profesor na Univerzitě Paris-Sud. Již přes třicet let se věnuje kritice hospodářského růstu.
“Střet islámského světa a Západu” Abdel-Wahab Elmessiri
"K zodpovězení této otázky je třeba si nejprve ujasnit sám pojem "Západ". Ačkoli tento termín má mnoho interpretací, v našem kontextu se budeme držet toho nejčastěji prezentovaného v médiích a spojení s imperialismem, kterým ale nehovoří akademici oborů sociologie nebo filosofie na univerzitách v Cambridge nebo v Kanadě. Tito lidé mohou zastávat názory, které s naším konvenují, anebo také nemusí. Nicméně musím upozornit, že tito lidé nemusí nutně představovat většinový názor západní společnosti. V této debatě nechci snižovat význam Západu, spíše se zaměřím na mediální obraz Západu od 19. století, kdy dosáhl výrazného pokrok, ale na úkor zřeknutí se etických hodnot. Vezměme si například způsob, jakým si Západ osvojil Darwinovu teorii, jejíž hlavní tvrzení spočívá na neexistenci tzv. vztahu “přítel/nepřítel”, ale na “zájmech”. Takováto teorie zaměřující se výhradně na prospěch, vytváří mechanismus permanentního konfliktu; a to jsou materiální zájmy západní společnosti. Nahlíženo prizmatem Západu, vše, co slouží našim zájmům, je žádoucí, naopak vše, co našim zájmům brání, je nežádoucí; proto jsou ctnosti naprosto ignorovány. Lpění muslimské společnosti na ctnostech je hlavním důvodem tohoto konfliktu [Západ vs. islámský svět].
Tento agresivní útok vedený proti islámu se samotným islámem ale nesouvisí. Spíše jde o vymezení se vůči islámu jako filosofii a světonázoru, který nastiňuje hodnotový systém spravedlnosti, mezilidských vztahů a rovnosti mezi lidmi. Přičemž, západní hodnotový rámec z těchto hodnot nevychází. Západ bude v protikladu křesťanství, pokud bude lpět na ctnostech a stejně tak bude proti judaismu, budhismu nebo konfuciánství, pakliže se budou držet svých hodnot. Západ tímto postojem demonstruje svou nevraživost vůči ctnostem mnohem víc, než proti islámu samotnému. A to je důvod, proč můžeme vidět Západ uzavírat spojenectví s muslimskými zeměmi, které si osvojily západní politiku sloužící jejich zájmům. V těchto případech Západ nevidí problém ve spojenectví s takovýmito vládami.”
"Bitva o Alžír" (1966) Itálie / Alžírsko, 1966, 121 min Režie: Gillo Pontecorvo @čsfd související: Válka a emancipace barev (ke 100. výročí narození Frantze Fanona)
"The Negro In America" Arnold Rose (Harper Torchbooks , 1964) School Daze (1988), rež. Spike Lee "Are you black?" "take a look at the mirror, man" (...) "Now I bet you n****rs do think y'all white. College don't mean shit! Y'all n****rs, and you gonna be n****rs forever - just like us. N****rs." (...) "You're not n****rs." "Bittersweet" Joyce Carol Thomas (Firesign Press, San Jose, 1973) https://en.wikipedia.org/wiki/Joyce_Carol_Thomas "Not Forever Tears" Clarence Reed (a Jihad Productions, 1969) Uncommon work of Black poetry from Newark, includes one directly addressed to Malcolm X. související: Válka a emancipace barev (ke 100. výročí narození Frantze Fanona)
foto: Frantz Fanon, kresba William Kentridge (2016) "Černoch je černý člověk. Jinými slovy se následkem řady afektivních omylů etabloval ve světě, odkud bude nutné ho konečně vytáhnout. Jde o vážný problém. Nesnažím se o nic menšího než o osvobození barevného člověka od jeho samého." Frantz Fanon "Černá kůže, bílé masky" (1952) Dnes (20.7.2025) uplyne rovných 100 let od narození martinického psychiatra a antikoloniálního myslitele Frantze Fanona. Svým významem se řadí mezi ty osobnosti, bez nichž by 50. a 60. léta boje za lidská práva byla jen politickým kolbištěm plytkého resentimentu. Intelektuál bez kariérních ambici přináší jedinečnou zkušenost a vhled do tématu; Frantz Fanon, společně s James Baldwinem, Ralph Ellisonem, Kenneth B. Clarkem, W. E. B. Duboisem, Ngugi wa Thiong'em, Chinua Achebem ad., je jedním z nich. Jestliže Dubois upozorňoval na dvojakost černého vědomi, Baldwin odmítal označení "černošsky" spisovatel, Fanon vyvodil z diagnózy ...
Dobrák vozík (festivalový název) orig. název Borom sarret Krátkometrážní / Drama Senegal, 1963, 20 min Režie: Ousmane Sembène "Borom Sarret" (1963) Neorealisticky laděný, krátkometrážní debut Dobrák vozík (Borom Sarret, 1963). Snímek o vozkovi, který se s koníkem a chatrným dvoukolákem v Dakaru snaží zajistit obživu pro svou rodinu, patří k prvním africkým filmům natočeným domorodým tvůrcem. Tvorba senegalského spisovatele a režiséra Ousmana Sembèneho, zvaného “otec afrického filmu“. (text HAMU ) Ousmane Sembène (1. ledna 1923 Ziguinchor – 9. června 2007 Dakar) byl senegalský spisovatel a filmový režisér, jeden z průkopníků kinematografie v subsaharské Africe. Hlavními tématy jeho děl jsou závislost afrických zemí na bývalých koloniálních mocnostech Pochází z rybářské rodiny žijící v kraji Casamance, v mládí vystřídal řadu manuálních zaměstnání, za druhé světové války sloužil u senegalských střelců. Od roku 1947 pobýval ilegálně ve Francii, kde pracoval v továrně Citr...
“S koncem osvícenství vyprchává i jeho kouzlo. Na rozum, pro nějž je v jeho pošetilosti vše nesporné a jasné, dopadá stín. Rozum sice přežívá, avšak zároveň s tím, jak ztrácí spojitost se ctí, v něm nabývá vrchu vše nízké a hanebné. V osobách jeho zvěstovatelů se na světlo odkudsi z nevědomí dere nový proud ženoucí nevědoucí rozum к projevům posměchu a pohrdavého sebevyvyšování. Vše, co bylo v kultuře Západu symbolem krásy, dobra a laskavosti, musí nyní čelit zlovolnému útoku. Démoni procitají a tlačí se na povrch. Ocitáme se v období zkázy. Konkrétním historickým okamžikem, jenž rozbil kouzlo osvícenství, se staly události, jež proběhly ve Francii mezi rokem 1789 a porážkou Napoleona o 26 let později. Došlo ke zničení kulturních ideálů osvícenství. Naivní rozum již nebyl chopen další existence. Věda, jež byla striktně oddělena od otázek morálky, byla ve skutečnosti vtlačena do kulturního vakua, a tam ponechána vlastní logice. V té samé době, údobí průkopnických novinek ve výrobn...