Dr. Ahmed Osman, súdánský muslim, který v roce 1962 ukázal Malcolmu X skutečný islám a sunnu Proroka Muhammada
foto: Dr. Ahmed Osman @Sapelo (March 2020)
Příběh Malcolma X a jeho setkání se sunnitským islámem se nejčastěji vykládá jeho odchodem z hnutí Národ islámu a následně pak vykonáním pouti do Mekky v dubnu 1964. V téměř půlhodinovém dokumentu dvojice Sophie Schrago a Hishama Aidia nazvaném "Malcolm X a Súdánci" je odvyprávěn příběh, který Malcolmovo setkání se sunnitským islámem datuje o dva roky dříve. Dále je ale nutno podotknout, že potýkání se s muslimskou kritikou vůči vůdci hnut Národa islámu Elihaj Muhammadem bylo již od konce 50. let, kdy jej obviňovali z hereze a z hrubé neznalosti islámské teologie. Oba představitelé hnutí procestovali v roce 1959 Blízký východ a africké státy a tyto cesty otřásly jejich uzavřeným a v mnoha ohledech ahistorickým výkladem světa a historie černých muslimů, že neměli již jinou možnost a sunnitskou tradici začít reflektovat a částečně přijímat. Změna přišla skutečně ihned a samotný Elijah Muhammad přejmenoval své "chrámy" na mešity a rovněž začal více klást důraz na četbu Koránu, než Bible, jak tomu bylo běžné od 30. do 50. let.
Nejvíce známým kritikem hnutí Národa islámu je Dr. Ahmed Siddiq Osman pocházející z Núbie, jižního Súdánu, z vesnice Argeen, který během svých studií na Chartúmské univerzitě v roce 1960 požádal o stipendium na americké univerzitě. Vybral si Dartmouth College a v rámci tohoto stipendia strávil letní prázdniny s rodinami spolužáků. Jak sám Ahmed Osman říká: "toto byla pro mě jedinečná příležitost poznat Ameriku zevnitř". Do Ameriky přijel 19náctiletý Ahmed Osman v létě 1962 a ve volném čase tráveným se súdánskými studenty míjeli při procházce newyorskou čtvrtí Harlem dům s nápisem "Muhammadova mešita č. 7". Osobnost Malcolma X byla tehdy již známá po celých Spojených státech a proto súdánští studenti využili příležitosti poslechnout si jeho kázání.
U vchodu je ochranka zvaná Fruit of Islam důkladně prohledala, protože na bohoslužbu nebo přednášky nebyl povolen vstup nikomu se zbraní. Rovněž by nebyli vpuštěni, kdyby byli běloši, tehdy hnutí Národ islámu striktně operovalo pouze v afroamerických čtvrtích a jejich aktivit se běloch mohl zúčastnit pouze na ulici jako přihlížející. Skutečné otevření se všem, i bělochům, nastalo až po úmrtí vůdce hnutí Elijaha Muhammad v roce 1975, kdy jeho syn Warith Deen Muhammad obracel hnutí pozvolna k sunnitskému islámu.
Když Ahmed Osman a jeho přítel vešli dovnitř, Malcolm X právě přednášel shromáždění asi 500 členů hnutí. Po skončení přednášky byl dán prostor pro otázky a Ahmed Osman se rozhodl, že se Malcolma zeptá. Jeho otázka byla: "slyšel jsem, že tvoji lidé přijali islám, protože v něm není diskriminace. Ve své přednášce si ale zatratil bělocha jako ďábla. Takováto diskriminace ale nemá v islámu žádné opodstatnění." Takto přímá a konfrontační otázka pochopitelně pobouřila přítomné členy hnutí, nicméně Malcolm uklidnil situaci a vzkázal přítomným, aby nechali súdánského studenta hovořit. Malcolm odpověděl, že osobně Súdán navštívil a že byl mile překvapen jak jej Súdánci vřele přijali, nicméně dodal, že když přijel do Chartúmu, potkal tam "bílé ďábly". V ten moment Ahmed Osman řekl: "bratře, já nesouhlasím s tvrzením, že jakýkoli člověk může být nazván ďáblem".
Od tohoto setkání udržoval Ahmed Osman s Malcolmem X kontakt a vzniklo mezi nimi i určité přátelství, a proto Ahmed Osman pronesl na pohřbu Malcolma X (v únoru 1965) řeč, ačkoli mu tehdy bylo pouhých 22 let.
Od tohoto setkání udržoval Ahmed Osman s Malcolmem X kontakt a vzniklo mezi nimi i určité přátelství, a proto Ahmed Osman pronesl na pohřbu Malcolma X (v únoru 1965) řeč, ačkoli mu tehdy bylo pouhých 22 let.
Zbytek příběhu se dozvíte v dokumentu níže, nebo ve dvouhodinovém rozhovoru s Dr. Ahmed Osmanem pro Yaqeen Institute.
