"Zápisky o návratu do rodné země" Aime Césaire (1947)

Sláva
těm, kdo nevynalezli ani prach, ani kompas,
těm, kdo nikdy nezkrotili páru či elektřinu,
těm, kdo neprozkoumali ani moře, ani oblohu,
ale znají nejodlehlejší končiny země útrap;
těm, kdo poznali cestování, jen když je odvlékali,
těm, jejichž tělocvikem bylo poklekání,
těm, jež domestikovali a pokřeťanšťovali,
těm, kterým očkovali degeneraci,
tamtamům prázdných rukou,
tamtamům vysíleným bubnováním,
tamtamům smějícím se zradě.

Mé černošství není kámen s hluchotou vrženou do řevu dne,
mé černošství není bělmo mrtvé vody na mrtvém oku země,
mé černošství není věž, ani katedrála.

Noří se do rudého mase země,
noří se do žhavého masa nebe,
svou poctivou trpělivostí navrtává neprůsvitnou ochablost.

Sláva
královskému žezlu,
těch, kdo nikdy nic nevynalezli,
těch, kdo nikdy nic neprozkoumali,
těch, kdo nikdy nich nezkrotili,
ale uchváceně se oddávají podstatě každé věci,
neznají povrch, ale jsou uchváceni pohybem každé věci,
nedbají o zkrocení, ale hrají hru světa,

Skuteční prvorození synové světa,
vdechují veškěrý dech světa,
jsou bratrským mlatem dechu světa,
bezodtokou nádrží pro všechny vody světa,
jiskrou posvátných ohňů světa,
masem masa světa, pulsujícím tepem světa!

Slyšet, jak bílý svět,
strašně unavený svým nesmírným vypětím,
pod krutými hvězdami skřípavě pronáší svou vzpouru,
jak tuhá modrá ocel probodává mystické maso;
slyš, jak vítězí nad obětmi smíru, jak vytrubuje porážky,
slyš, jak se skvěle vymlouvá pod tíhou klopýtající kněz.

Politujme své vševědoucí a naivní přemožitele!

Sláva
těch, kdo nikdy nic nevynalezli,
těch, kdo nikdy nic neprozkoumali,
těch, kdo nikdy nich nezkrotili!

Sláva
radosti,
lásce,
bolesti z nejhorších převtělených slz!

Aime Césaire (1913 - 2008), studoval doma na ostrově Martinique a později v Paříži, kde se „doslova dusil mezi těmi černochy, kteří si mysleli, že jsou bílí“. Spolupracoval s Damasem a Senghorem na časopisech a antologiích a proslavil négritude jako pojem i jako hnutí poémou Zápisky o návratu do rodné země (Cahiers d´un retour au pays natal, 1939 – kompletní vydání 1947) Za války se svou manželkou založil na rodném ostrově časopis Tropiques. Jako dramatik vynikl hrami A psi utichli (Et les chiens se taisaient, 1946), Tragédie krále Christopha (Traédie du Roi Christophe, 1963), Jedno období v Kongu (Une saison au Congo, 1966) a Bouře (Une Tempate, 1969). Cesairova poezie byla u nás zpopularizována českým výborem; originály jsou v řadě časopisů a antologií a v jeho hlavních sbírkách: Zázračné zbraně (Les Armes miraculeuses, 1946), Sťaté slunce (Soleil cou coupé, 1947), Ztracené tělo ( Corps perdu, 1949) a Okovy (Ferrements, 1960).


Zdroj: „Karibský maják : poezie karibské oblasti“ / výbor uspoř. a úvod naps. Vladimír Klíma
Překlad A. Césaireho básně Vladimír Klíma