* fitra - knihovna *

Láska jako cesta k Bohu je netradičním výběrem z rozsáhlého díla Ibn Síny, jednoho z nejvýznamnějších středověkých muslimských filozofů. Přináší tři spisy, které stály vždy v pozadí myslitelových velkých filozofických kompendií a medicínských sum, a které přesto dodnes jitří představivost orientalistů a vzbuzují dohady o autorově příklonu k mysticismu. Živý, syn Bdícího, Pták a Salamán a Absál jsou příběhy o iniciaci lidské duše při její duchovní cestě vzhůru směrem k Bohu. Tento vyprávěcí cyklus je vhodně doplněn čtvrtým spisem, Pojednáním o lásce , představujícím jeho filozofické zázemí a sdílejícím společné motivy lásky jakožto hybného principu duchovní poutě a andělského potenciálu lidské duše. Přeložila, sestavila a teoretickým úvodem doplnila Magdaléna Vitásková Ibn Síná (980–1037), známý též pod svým latinizovaným jménem Avicenna, byl jeden z nejvýznamnějších myslitelů islámského Východu. Je autorem více než stovky děl, z nichž jsou nejznámější filozofická a medicínská kom...

                    foto: Mischa Richter Heronova skladba " Home is where the hatred is " se zaměřuje na téma drog a paradoxně poukazuje na závěrečnou část života samotného autora. V době, kdy byl text napsán, neměl Heron tuto zkušenost osobně prožitou a proto, jak poukazuje v Heronově biografii Marcus Baram , příběh narkomana vychází ze skutečného životního příběhu teenagera, středoškolské basketbalové hvězdy, které ho Heron vídal v Chelsea (čtvrť na Manhattanu). Kromě basketbalu také roznášel na kole noviny a venku se začal vídat s partou narkomanů. Heron vypráví, že " během jednoho léta se z toho, co byl a mohl být, stal někým, kým se nikdy stát neměl ".

Když v dubnu 1971 začalo nahrávání alba "Pieces of a Man", jednu skladbu věnoval Gil Scott-Heron dvěma velkým osobnostem jazzu; zpěvačce Billie Holiday, přezdívanou Lady Day, a saxofonistovi Johnu Coltranovi. Pro oba umělce to není pouze tribute, ale Heron se snažil poukázat na přesah a význam, který tato jména měla. Pro černošskou menšinu v USA bylo černošské uvědomění (Blackness) přítomno v politice již od počátku 20. století (Marcus Garvey, Elijah Muhammad), v literatuře (Alain LeRoy Locke) nebo ve sportu, kde jej prezentoval boxer Jack Johnson, jehož sebevědomí zneklidňovalo "bílé naděje" ringu v době rasového zákoníku Jim Crow, hlásající heslo "odděleni, ale rovni" a který platil od roku 1868 do 60 let. Hudebně ale uměli ulevit a smýt potíže obyvatelům Harlemu nebo jižní části Chicaga právě tito dva hudebníci.

Hudební publicista Karel Veselý ve svém posledním článku pro A2larm hodnotí novou desku českého rappera Jamese Cola a verdikt není zrovna lichotivý. Vyřknout takovýto ortel bylo ale třeba, a mohlo to být, dle mého názoru, i klidně dříve. Rapperova nekonečná  ego  jízda, či spíše focení se u své knihovny, zmiňování, že udělal přijímačky na FF UK a že umí napsat text (cca 900 znaků včetně mezer), bylo už příliš. Jestli jsem v roce 2014 ve spojitosti s Řezníkem řekl, že český hip hop je zábava pro ignoranty, úspěch hrdiny z 12 opic to jen potvrzuje. James Cole je nafouklá bublina a jak to u bublin bývá, je prázdná. Jeho rádoby intelektuálský háv je vyčten z knih, které, dle mého názoru, nikdy nedočet do konce. Jeho 900 znaků o současné společnosti bylo možná gesto, je ale dost podivné, že stejný počet znaků mi poslal, když obhajoval Řezníkův klip Konečné řešení . Co potřebuje James Cole není múza, ale prozřít, a až k tomu dojde, nebude to uspokojivý pocit. To je ale holt osu...

Kniha Horký vítr nad Mississippi je autobiografickým svědectvím spisovatelky, která ve svých příbězích čerpá ze vzpomínek svých rodičů a prarodičů. Vrací se do dob, kdy černošské obyvatelstvo Spojených států amerických jen stěží prosazovalo a hájilo svá základní občanská práva a kdy zvůle a násilí bílých osadníků vůči obyvatelům jiné barvy pleti často překračovaly základní principy humanity. Hrdinkou vyprávění, které je časově zasazeno do 30. let 20. století, je devítiletá černošská dívka Cassey Loganová. Cassey, její rodina, přátelé a sousedé se potýkají se zřetelně rasisticky motivovaným bezprávím ze strany bílých. Dětský čtenář se  dozvídá o špatných životních podmínkách černošského obyvatelstva, které ostře kontrastují s majetností a mocí bílých spoluobčanů. Devítiletá Cassey vnímá například rozdíly ve vzdělávání černošských a bílých dětí, ve své dětské nevinnosti nerozumí jejich podstatě, neboť odporují jejímu vrozenému a humanitně zaměřenou  výchovou vštípenému smyslu...