Islámská filosofie je daleko rozsáhlejším komplexem než je to, co se pod titulem „arabská filosofie“ objevuje běžně v evropských učebnicích dějin filosofie, které se stereotypně omezují na tři či čtyři postavy. Chceme-li však skutečně poznat, co tato „arabská filosofie“ přináší, musíme ji nutně ukázat v širším kontextu, v kontextu, v němž vyrůstala a který jí byl vlastní. Samostatná specializovaná filosofie, „falsafa“, byla i v islámském světě zřetelně oddělována od ostatního islámského myšlení, byla dokonce vždy chápána jako cosi cizího, a z mnoha hledisek také skutečně tímto čímsi cizím byla. Její existence je krátkodobá, ne o moc delší než dvě století, a její vliv na islámský duchovní život byl i v době jejího rozkvětu dost malý a později prakticky vůbec žádný. Daleko větší ohlas měla vlastně ve světě křesťanském, než v islámském. Kdybychom se tedy přidržovali jen islámské (arabsky psané) „falsafy“, nezískali bychom ani náhodou obraz o skutečném duchovním dění v islámu a o j...