F.X.Šalda „Pokrok“
Budiž mně rozuměno: přeji si pokroku hmotného, hospodářského, politického i osvětného jako kdokoli z vás; a vím, že nemáme ho posud dosti. Ale co žádám a musím žádat, jest, aby si lidé uvědomili, že všecek pokrok hmotný i osvětný jest, jen stupněm k čemusi vyššímu: ke kulturním hodnotám. Kde stává se cílem sám sobě, kde nechápe se a nepojímá se nic nad něj, tam vede rovnou v civilizované barbarství, k otupeni srdce a k zakrnění duše.
Nemám nic proti osvětě; naopak: přeji jí. Ale jest, třeba poznati, že z osvěty může se státi a stává se vpravdě již často osvětářství a osvětaření, nová forma filistrovství, a že vedIe starších filistrů vlastenecko konservativních jsou možní a rostou již filistři pokrokářští a osvětářští, kteří věří v pokrok jako v dogma a ubíjejí jím život nebo hůře: vysušují a odkrevují jej, zasypávají rozumářskými struskami jeho horké tvůrčí zdroje; filistři, jimž rozumářství vypilo všecku krásu a poesii, všecko umění, všecko mystérium.
Nepomlouvám protiklerikalismu - naopak soudím, že jest užitečný i nutný u nás - ale tvrdím, že jest negativní a nemůže vyplniti života moderního člověka, aniž ho poškodil. Smysl a účel má jen tam, kde jest cestou k vyšším kladům, k očištěním hodnotám náboženským nebo k jiným hodnotám nadosobním. U nás ztotožňuje se šmahem civilizace s kulturou. Ale neprávem: pochopiti rozdíl mezi nimi a rozpor mezi nimi jest právě počátek a zrozeni člověka vpravdě kulturního. Civilizace, to jsou: dobré a rychlé železnice, rozkvět hospodářsky, (…)
To všecko může míti národ a člověk, a přece může býti barbar. Můžeš žíti životem rozumovým, střízlivě a účelně, a přece můžeš býti po duši a po srdci i po vyšších stránkách intelektu mrzák, člověk, který zahubil v sobě život duše, který nevidí dál než na špičku nosu, jemuž cely boží svět jest němý, hluchý a mrtvý, jemuž nešumí odnikud zdroje života a jehož sám stín, kam padne, otravuje všecko mrazem a smrtí. Naproti tomu může žíti divoch, který nemá nic z těchto tak zvaných vymožeností civilizace, životem kulturním; může cítiti, jak vlá jeho životem tucha čehosi božského; příroda hovoří k němu a nebe sestupuje ve sváteční chvíli do něho, (…)
Každý den jeho má své dílo a svátky jeho jsou plné smyslu a zasvěcení. Má svou poesii a své umění, svou tradici i svůj obřad: jeho smysly básní, jeho duše kvete a žene nové orgány jako keř nové pruty. Život jeho jest posvěcen velikými kladnými hodnotami a prožitý obsah jeho duše jest bohatší tvůrčími silami než život nejkorektnějšího evropského rozumáře, který si jej úplně vyložil a svedl v řadu formulí a formulek . . .
Nemusím snad ujišťovat, že nepomlouvám tím civilizace. Naopak: miluji moderní civilizaci, dovedu ji oceniti i užíti jí, jest mně zdrojem radosti - ale není mě sumou všeho, není mně cílem a vrcholem dění lidského nebo světového, není mně alfou a omegou všeho lidského snažení.
Neříkám také, že musí byti rozpor mezi ní a kulturou duševní. Naopak: rozporu toho nemá býti a není tam, kde civilizace plní svůj úkol, kde jest nižším stupněm kultury a cestou k ní, kde zprostředkuje vliv hodnot tvůrčích a kulturních, kde je uskutečňuje a ztělesňuje, kde slouží kultuře.
F.X.Šalda „Pokrok“
Kapitola: Hodnoty kulturní a mocnosti životní , str. 258 – 259
(Kritické projevy 7, 1908 – 1909, Sv. 16)
Nemám nic proti osvětě; naopak: přeji jí. Ale jest, třeba poznati, že z osvěty může se státi a stává se vpravdě již často osvětářství a osvětaření, nová forma filistrovství, a že vedIe starších filistrů vlastenecko konservativních jsou možní a rostou již filistři pokrokářští a osvětářští, kteří věří v pokrok jako v dogma a ubíjejí jím život nebo hůře: vysušují a odkrevují jej, zasypávají rozumářskými struskami jeho horké tvůrčí zdroje; filistři, jimž rozumářství vypilo všecku krásu a poesii, všecko umění, všecko mystérium.
Nepomlouvám protiklerikalismu - naopak soudím, že jest užitečný i nutný u nás - ale tvrdím, že jest negativní a nemůže vyplniti života moderního člověka, aniž ho poškodil. Smysl a účel má jen tam, kde jest cestou k vyšším kladům, k očištěním hodnotám náboženským nebo k jiným hodnotám nadosobním. U nás ztotožňuje se šmahem civilizace s kulturou. Ale neprávem: pochopiti rozdíl mezi nimi a rozpor mezi nimi jest právě počátek a zrozeni člověka vpravdě kulturního. Civilizace, to jsou: dobré a rychlé železnice, rozkvět hospodářsky, (…)
To všecko může míti národ a člověk, a přece může býti barbar. Můžeš žíti životem rozumovým, střízlivě a účelně, a přece můžeš býti po duši a po srdci i po vyšších stránkách intelektu mrzák, člověk, který zahubil v sobě život duše, který nevidí dál než na špičku nosu, jemuž cely boží svět jest němý, hluchý a mrtvý, jemuž nešumí odnikud zdroje života a jehož sám stín, kam padne, otravuje všecko mrazem a smrtí. Naproti tomu může žíti divoch, který nemá nic z těchto tak zvaných vymožeností civilizace, životem kulturním; může cítiti, jak vlá jeho životem tucha čehosi božského; příroda hovoří k němu a nebe sestupuje ve sváteční chvíli do něho, (…)
Každý den jeho má své dílo a svátky jeho jsou plné smyslu a zasvěcení. Má svou poesii a své umění, svou tradici i svůj obřad: jeho smysly básní, jeho duše kvete a žene nové orgány jako keř nové pruty. Život jeho jest posvěcen velikými kladnými hodnotami a prožitý obsah jeho duše jest bohatší tvůrčími silami než život nejkorektnějšího evropského rozumáře, který si jej úplně vyložil a svedl v řadu formulí a formulek . . .
Nemusím snad ujišťovat, že nepomlouvám tím civilizace. Naopak: miluji moderní civilizaci, dovedu ji oceniti i užíti jí, jest mně zdrojem radosti - ale není mě sumou všeho, není mně cílem a vrcholem dění lidského nebo světového, není mně alfou a omegou všeho lidského snažení.
Neříkám také, že musí byti rozpor mezi ní a kulturou duševní. Naopak: rozporu toho nemá býti a není tam, kde civilizace plní svůj úkol, kde jest nižším stupněm kultury a cestou k ní, kde zprostředkuje vliv hodnot tvůrčích a kulturních, kde je uskutečňuje a ztělesňuje, kde slouží kultuře.
F.X.Šalda „Pokrok“
Kapitola: Hodnoty kulturní a mocnosti životní , str. 258 – 259
(Kritické projevy 7, 1908 – 1909, Sv. 16)
