F.X.Šalda "Největší nízkost člověka"
„Největší nízkost člověkova jest vyhledávání slávy, ale to je také nejvyšší známka jeho výbornosti; neboť mějž si největší statky na zemi, všecko zdraví a pohodlí, není spokojen, není-li v úctě u lidí. Cení tak vysoko soud člověkův, že, mějž si sebe větší výhody na zemi, není-li také výhodně položen v soudu člověkově, není spokojen. A i ti, kdo povrhují člověkem a rovnají ho zvířeti, ti chtějí, aby jim lidé věřili a jim se obdivovali…“
Blais Pascal
(F.X.Šalda - Kritické projevy 9, str.98)
„Marnivost jest tak zakořeněna v duši člověkově, že i voják, ničema, kuchtík, nosič se chlubí a chce míti své obdivovatele; a filosofové také chtějí míti; a ti, kdo píší proti slávě, chtějí míti slávu, že psali dobře; a ti, kdož je čtou, chtějí míti slávu, že je četli; a já který píše tohleto, mám snad na ni také chuť“
Blais Pascal
(F.X.Šalda - Kritické projevy 9, str.98)
"Každý z nás jest více méně roztržen ve dvě bytosti. Každý vedle bytosti, kterou žije ve všední den, kterou dýše, zažívá, jí, pije, myslí, pracuje, bdí, má i bytost jaksi sváteční a nedělní, která ve všední den visí jako frak nebo veteránova uniforma v almaře a již obléká jen při zvláštních příležitostech, ale bez níž nemohl by žíti. Vědomí, že ji ztratil, přivedlo by jej nejen o rozum, ale – hůř – i o všechnu životní radost. Tato druhá osoba je v rozporu s osobou první; to ju však nikterak nevadí, naopak: z toho se právě těší, proto si jí právě váží; a právě dává svou bytost za podnož té druhé, sváteční…"
(F.X.Šalda - Kritické projevy 9, str.99)
"Každý z nás, kdo sedá před fotografickou desku, má tak trochu dojem, že bojuje pod jakýmisi Pyramidami budoucnosti, odkud celé věky lidské, ne minulé, nýbrž příští, na něho nyní hledí. A proto tropí všelicos, jen ne nic běžného, přirozeného, obvyklého: nadýmá hruď, strojí vrásky, kaboní obočí, vraští čelo, mračí se nebo třeští oči, simuluje buď velký myslitelský intelekt nebo nezhojitelnou vznešenost duše nebo mocnou, světy rozrážející vůli: hraje si buď na velkého vojevůdce nebo vynálezce nebo státníka nebo básníka.
…Jsou lidé, kteří, aby udrželi fikci, kterou o sobě stvořili a vypěstovali, obětují jí i realitu, svůj skutečný, klidný a šťastný život. Až do těchto tragických mezí jde láska k lidské póze i lidské herectví."
(F.X.Šalda - Kritické projevy 9, str.99)
"…Nebo přirozenou nenucenou pýchu Chateaubriandovu, která sama sebou vplyne do pera větě:
V témže roce jako já narodil se i Napoleon (Ne: narodil jsem se v témže roce jako Napoleon!)
Jak se mrzíme na sebe, že nejsme dosti sobečtí, dosti tvrdí, abychom měli právo k takovýmhle špáskům. My se musíme dříve přestrojit v onu druhou, sváteční osobu, abychom si troufli o takových věcech i jen snít…Znám celou řadu lidí, kteří se uměli zdresírovat na drzouny ze strachu, aby se nezdáli zakřiknutými, skromnými, bázlivými, průměrnými. Kolik siláckých póz vzniklo takto i v literatuře. A jací žalostní skrčenečkové se za nimi tajívají!
…Jest možno maskovat se a drapírovat se, jdeš-li do maškarního plesu; ale pro nesmrtelnost, pro dějiny, tj. již choulostivější. Vane tam totiž zatraceně poťouchlý vítr, který rozcuchá mžikem všecky sebe velebnější paruky, sfoukne všecka líčidla, nadzdvihne všecky masky, profoukne všecky togy…Do dějin vcházejí jen ti zcela upřímní, upřímní a sobě věrní až do flegmatičnosti…"
(F.X.Šalda - Kritické projevy 9, str.100)
