"Umění nesídlí na nedostupných nebo privilegovaných místech." Julius Mařák (1832–1899)

 


Foto: Krajina, Julius Mařák, 1850


"Umění nesídlí na nedostupných nebo privilegovaných místech. Jest v každém dobrém člověku, který má srdce čisté a otevřené a hlavu jasnou. Každý získá tolik, čeho jest hoden. Cesta k umění jest ovšem daleká a to tak, jak člověk potřebuje k svému očištění a povznesení. Radím vám proto, abyste kráčeli k cíli obezřetně, klidně a poctivě. Pozorujte přírodu bedlivě a vnímejte svědomitě: Každé ukvapení znamená ztroskotání a krok zpět. 

Berte jen po soustech, abyste je vždy dobře strávili. Přírodu netřeba ani zkrášlovat, ani zesilovat. Má těchto vlastností sama dost. Až jednou dospějete a budete moci uplatňovati vlastní názor na svět, řiďte se rozumem a citem, hlavně však vkusem. Umělec bez vkusu je jezdec bez hlavy. Vede jej pud zvířete cestou necestou. Važte si studia v přírodě. Je tu vše, čeho vám k poučení třeba. Kdybyste byli odsouzeni celý život strávit pouze na tomto kousku země, je možno s tohoto místa pokořiti celý svět - Uměním. Vše záleží jen na vás."


zdroj: Alois Kalvoda "Přátelé výtvarníci", kapitola "Julius Mařák jako učitel"(1929), s. 16-17;
citováno v pořadu "Injekce Mařákova byla hluboká a působila bezpečně" (Vltava, 2020), 52 min.



 

Populární příspěvky z tohoto blogu

"Česká rapsodie" (1969), rež. Vojtěch Jasný

Obrázek
  "Česká rapsodie" (1969) Melancholická poéma o Československu po srpnové okupaci 1968, natočená v říjnu 1969 pod názvem Česká věta. Původ­ně zakázka ministerstva kultury na film určený pro reprezen­taci na EXPO v Osace 1970. Film tématicky navazuje na Jasného film  Všichni dobří rodáci (1968) vyprávějící osud lidí z rodné Kelče z doby nacistické okupace a několika let po osvobození. V Kelči ovšem film natáčet nemohl, protože někteří z obyvatel by se mohli v postavách filmu poznat. ( více o Vojtěchu Jasném @Svitavský deník ) režie: Vojtěch Jasný hudba: Svatopluk Havelka kamera: Jaroslav Kučera
celý text

"Z průpovědí arabských" Zuzana Kudláčková (Litera Proxima, 2011)

Obrázek
Monografie Zuzany Kudláčkové představuje skutečně úctyhodný badatelský počin, jenž s důslednou přesností a systematickou přehledností mapuje vývoj překladů umělecké prózy z arabštiny a zároveň poskytuje kompletní bibliografický přehled českých uměleckých překladů z arabštiny, publikovaných knižně - hlavní zásluhu na zprostředkování arabské literatury českým čtenářům měla nakladatelství Odeon a Dar ibn Rushd - i časopisecky v Novém Orientu a Světové literatuře. Sledované období je rozděleno do čtyř etap (viz níže). Zcela zásadní význam má kapitola zahrnující obsáhlá hodnocení těch arabských románů a novel, které byly v daném období přeloženy do češtiny. V analýze vybraných děl postupuje Zuzana Kudláčková retrospektivní metodou od textu překladu k textu originálu, přičemž se zaměřuje na funkční využití reálií v překládaném textu a způsoby vytváření přirozené rovnováhy mezi estetickou a informativní stránkou překladatelova díla. Důkladné translatologické analýze bylo podrobeno šest r
celý text

"Orwell vs. Huxley" Neil Postman (1985)

Obrázek
  "Orwell se obával těch, kteří zakážou knihy. Huxley se obával, že knihy už nebude třeba zakazovat, protože nebude nikdo, kdo by je chtěl číst. [...] Orwell se obával, že před námi bude skrývána pravda. Huxley se obával, že pravda se utopí v moři bezvýznamnosti. [...] Jak Huxley poznamenal v pozdějším Návratu do překrásného nového světa (Brave New World Revisited), bojovníci za lidská práva a racionalisté, kteří jsou vždy připraveni vzdorovat diktatuře, zapomněli vzít v úvahu „takřka bezedný lidský hlad po nejrůznějších formách rozptýlení“. V románu 1984, dodává Huxley, jsou lidé ovládáni prostřednictvím bolesti. V Konci civilizace je kontrola zajištěna prostřednictvím slasti. Stručně řečeno, Orwell se obával, že nás zničí předmět naší nenávisti. Huxley se obával, že nás zničí předmět naší lásky. Tato kniha se zabývá možností, že pravdu neměl Orwell, ale Huxley." [...] Rozklad kultury může proběhnout podle dvou scénářů. Podle prvního z nich – orwellovského – se kultura stává
celý text

"Můj obraz mluví o práci rukou" Vincent van Gogh (1885)

Obrázek
  "Snažil jsem se totiž vyjádřit myšlenku, že lidé, kteří pod ubohou lampou jedí své brambory rukama přímo z mísy, také těma rukama obdělávají půdu a můj obraz mluví tedy o práci rukou, o chlebu a o tom, že si své jídlo poctivě zasloužili. Chtěl jsem, aby připomínal způsob života naprosto odlišný od našich mravů lidí civilizovaných. Proto vůbec netoužím po tom, aby jej všichni lidé pokládali za dobrý nebo dokonce za krásný.  Po celou zimu jsem držel v rukou nit této tkaniny, pro niž jsem hledal definitivní vzor; a je-li to tkanina na pohled neumělá a hrubá, přece její vlákna byla vybírána pečlivě a podle jistých pravidel. A dost možná, že toto je pravý obraz sedláků. Jistě. Kdo vidí raději nasládlé venkovany, buďsi. Já jsem přesvědčen, že dojdeme k lepším výsledkům, budeme-li je zobrazovat v jejich drsnosti než je konvenčně přikrašlovat.  Děvečka ve vybledlé a spravované sukni a kazajce, které časem větrem a sluncem dostaly ty nejkrásnější odstíny, je podle mne krásnější než nějak
celý text

"Neskrývaný intelekt & kýč" Milan Kundera

Obrázek
  "Přesnost úvahy mne strhuje více než přesnost pozorování, mám rád v literatuře neskrývaný intelekt, ať už se projevuje reflexí, analýzou, ironií či hravostí kombinace.“ * „Kýč vyvolává těsně po sobě dvě slzy dojetí. První slza říká: jak je to krásné, děti běžící po trávníku! Druhá slza říká: jak je to krásné být dojat s celým lidstvem nad dětmi běžícími po trávníku! Teprve ta druhá slza dělá z kýče kýč“ ** Milan Kundera * "Směšné lásky : tři melancholické anekdoty" (Československý spisovatel, 1963) Edice: Život kolem nás, Sv. 1 Na rubu přední záložky černobílá fotografie autora a jeho stručná biografie. Na přídeští malý rozhovor s autorem a text A. Klimenta o nakladatelství. Ukázka z edice: "Kde život náš je v půli se svou poutí" Josef Jedlička (Československý spisovatel, 1966) @PNP ** Nesnesitelná lehkost bytí, Toronto 1985, s. 228; 2. vyd., Brno 2006, s. 268
celý text