* fitra - knihovna *

  "Česká rapsodie" (1969) Melancholická poéma o Československu po srpnové okupaci 1968, natočená v říjnu 1969 pod názvem Česká věta. Původ­ně zakázka ministerstva kultury na film určený pro reprezen­taci na EXPO v Osace 1970. Film tématicky navazuje na Jasného film  Všichni dobří rodáci (1968) vyprávějící osud lidí z rodné Kelče z doby nacistické okupace a několika let po osvobození. V Kelči ovšem film natáčet nemohl, protože někteří z obyvatel by se mohli v postavách filmu poznat. ( více o Vojtěchu Jasném @Svitavský deník ) režie: Vojtěch Jasný hudba: Svatopluk Havelka kamera: Jaroslav Kučera

  "Přesnost úvahy mne strhuje více než přesnost pozorování, mám rád v literatuře neskrývaný intelekt, ať už se projevuje reflexí, analýzou, ironií či hravostí kombinace.“ * „Kýč vyvolává těsně po sobě dvě slzy dojetí. První slza říká: jak je to krásné, děti běžící po trávníku! Druhá slza říká: jak je to krásné být dojat s celým lidstvem nad dětmi běžícími po trávníku! Teprve ta druhá slza dělá z kýče kýč“ ** Milan Kundera * "Směšné lásky : tři melancholické anekdoty" (Československý spisovatel, 1963) Edice: Život kolem nás, Sv. 1 Na rubu přední záložky černobílá fotografie autora a jeho stručná biografie. Na přídeští malý rozhovor s autorem a text A. Klimenta o nakladatelství. Ukázka z edice: "Kde život náš je v půli se svou poutí" Josef Jedlička (Československý spisovatel, 1966) @PNP ** Nesnesitelná lehkost bytí, Toronto 1985, s. 228; 2. vyd., Brno 2006, s. 268

  Během veliké části historie umění bylo nerozdílnou částí života společnosti, je těžké stanovit, kde končí práce a začíná umění. Život je podrobován práci a celá lidská osobnost neproniká již pracovním procesem, aby jej oživila. Nová dělnická třída, jak je nazývána, nemůže bohužel, ani produkovati umění, ani na ně reagovati. Složité lidové tance mizí, národní písně ztrácejí svůj rozmar i hloubku. Strojově vyrobený nábytek, koberce, záclony i látky, které vstupují na místo starých rukodílných výrobků ztrácejí všechnu estetickou hodnotu.  Uprostřed 19. století započal zjevně věk neumění. Jaké účinky měly moderní metody výroby a styku na města a venkov v západním světě? Prvním následkem bylo nepochybně úplné znetvořeni krajiny a bezuzdné zneužití a drancování téměř všech přírodních zdrojů a hlavně bezuzdné zneužívání dělníků samotných. Rozklad pevných forem v pozdějších obrazech Turnérových a Whistlerových je z části svědkem prvního období režimu uhlí. Nová města 19. století trpěla stejn

  "Orwell se obával těch, kteří zakážou knihy. Huxley se obával, že knihy už nebude třeba zakazovat, protože nebude nikdo, kdo by je chtěl číst. [...] Orwell se obával, že před námi bude skrývána pravda. Huxley se obával, že pravda se utopí v moři bezvýznamnosti. [...] Jak Huxley poznamenal v pozdějším Návratu do překrásného nového světa (Brave New World Revisited), bojovníci za lidská práva a racionalisté, kteří jsou vždy připraveni vzdorovat diktatuře, zapomněli vzít v úvahu „takřka bezedný lidský hlad po nejrůznějších formách rozptýlení“. V románu 1984, dodává Huxley, jsou lidé ovládáni prostřednictvím bolesti. V Konci civilizace je kontrola zajištěna prostřednictvím slasti. Stručně řečeno, Orwell se obával, že nás zničí předmět naší nenávisti. Huxley se obával, že nás zničí předmět naší lásky. Tato kniha se zabývá možností, že pravdu neměl Orwell, ale Huxley." [...] Rozklad kultury může proběhnout podle dvou scénářů. Podle prvního z nich – orwellovského – se kultura stává

  "Boj v oblasti myšlení se bude v Severní Americe odehrávat ve video aréně, Videodromu. Televize je sítnicí duševního zraku, je součástí psychické struktury mozku. A proto vše, co se objeví na televizní obrazovce, se stává pro diváka ryzí skutečností. Proto je televize realitou a realita je méně než televize." "Rád bych vás pozval do úžasného světa optických efektů. Světa globálního světoobčana. Vyrábíme u nás levné brýle pro země třetího světa, ale i systémy střel pro NATO. Také Videodrome. A jak jistě víte, až s ním přijdeme na trh, bude to znamenat obrovský zvrat a změnu. Může být obrovským strojem na halucinace, ale ještě mnohem víc. Zatím však nejsme ještě tak daleko, co jste zachytil bylo jen zkušební vysílání ..." Videodrom (1983), rež. David Cronenberg

  "Nikde na světě dnes není místa pro jednoho vážnýho člověka, co to myslel čistě. Že lze volit jen samotu bez hlasu? Že okamžitě za to zřeknutí obdržím cosi vyššího? Je to ten kopernikánský obrat všech básníků, kteří chápali, že vyšší než dílo je tichý člověk bez metačství kopí. Bez exhibicionismu, bez sebepýchy. Bez toho samopašného podsouvání sebe..." "Všichni, kteří sedí se mnou v třiadvacítce a jedou dolů do města, které bylo založeno před tisíci lety, jsou tak krátkodobí... Jedna shrbená paní kouká do podlahy a říká: " Už jsem jen já sama, nikoho nemám. " Druhý dlouhovlasatec mumlá: " Otec dnes nebo zítra umře, budou starosti s pohřbem. " Třetí osoba, už ani ne člověk, jde urgovat dodávku briket. Magická trojka a sedma ať jdou do háje, toto je skutečnost lidí. A mne napadá, žmoulaje aktovku; všichni jsme blízko zemi, její zplozenci..." zdroj: "Návrat do Čech /dopisy z let 1990–1999/" Ivan Diviš (Torst, 2013) audio "Ivan Diviš

  Úvodní ceremoniál olympijských her v Paříži pobouřil křesťanský svět parodií na Leonardovu "Poslední večeři" a Ježíše (syna Mariina, mír a požehnání Boží s ním). Klidný nezůstal ani muslimský svět a kritika přišla rovnou od nejvýznamnější sunnitské instituce univerzity Al-Azhar ( český překlad zde ). Oba postoje jsou naprosto relevantní a dávají naději ve schopnost člověka postavit se progresivistické tsunami pustošící euroamerickou společnost. Novodobé gladiátorské zápasy, opakující se každé čtyři roky, jsou mediální spektákl, jemuž se lze vyhnout jen obtížně, a proto možná křesťané opomenuli film Neposkvrněná (2024), který se teologických dogmat dotýká mnohem víc než parodie  "drag queen" tanečníků.  Žánrově se jedná o horor, nicméně film se dopouští svým příběhem a hlavně očividnými narážkami na křesťanský příběh Ježíše, hned několika rouhačských provinění. Děj filmu popisuje životní rozhodnutí mladé dívky (Cecílie) stát se jeptiškou, protože v uniknutí smrti p

  Foto: Krajina, Julius Mařák, 1850 "Umění nesídlí na nedostupných nebo privilegovaných místech. Jest v každém dobrém člověku, který má srdce čisté a otevřené a hlavu jasnou. Každý získá tolik, čeho jest hoden. Cesta k umění jest ovšem daleká a to tak, jak člověk potřebuje k svému očištění a povznesení. Radím vám proto, abyste kráčeli k cíli obezřetně, klidně a poctivě. Pozorujte přírodu bedlivě a vnímejte svědomitě: Každé ukvapení znamená ztroskotání a krok zpět.  Berte jen po soustech, abyste je vždy dobře strávili. Přírodu netřeba ani zkrášlovat, ani zesilovat. Má těchto vlastností sama dost. Až jednou dospějete a budete moci uplatňovati vlastní názor na svět, řiďte se rozumem a citem, hlavně však vkusem. Umělec bez vkusu je jezdec bez hlavy. Vede jej pud zvířete cestou necestou. Važte si studia v přírodě. Je tu vše, čeho vám k poučení třeba. Kdybyste byli odsouzeni celý život strávit pouze na tomto kousku země, je možno s tohoto místa pokořiti celý svět - Uměním. Vše záleží je

  "Do Francie jsem odešel v roce 1948 jako velmi mladý a se 40 dolary v kapse. Neuměl jsem francouzsky a koupil jsem si jednosměrný lístek. Do Paříže jsem ale nešel, abych jí vyměnil za New York. Řekl jsem si, že jestli mě ještě někdo nazve "negrem", tak ho zabiju. [...] Nikdy sem nechtěl žít na Jihu. A kdybych zůstal tady a všechno to přežil, býval bych skončil jako narkoman nebo by mě zavřeli. Sám sebe ale nepovažuju za emigranta. Zůstal jsem tady [ve Francii], abych dospěl a nyní bych řekl, že jsem vůči tomu všemu imunní. [...] Když jsem poprvé přišel do Evropy, Francouzi mi říkali: "Tobě se tady musí líbit, že jo? My se nechováme k černochům jako v Americe. My nejsme rasisté jako Američani." Když jsem se ale kolem sebe podíval, bylo zcela jasné, proč jsou tak tolerantní, nebo si to alespoň o sobě mysleli. Bylo to proro, že žádný "negry" kolem sebe neměli. Všichni pro ně pracovali daleko v Alžírsku nebo  Senegalu; nebyli součástí té fabriky na lid

  The Thinking Muslim Podcast Episode #96 host: Farhat Amin ( https://smartmuslima.com ) moderator: Muhammad Jalal 0:00-1:57 Introduction 1:57-4:57 What problem do you address among teenage Muslimas? 4:57-10:00 Who is accountable for the problems? 10:00-14:37 Books to enhance Muslim women's confidence in faith 14:37-18:14 Teaching experience in institutions with a sizeable Muslim population 18:14-20:48 Impact of feminism on young Muslim girls 20:48-26:10 Te concept of "equality" between men and women 26:10-30:11 Is your approach to young girls conservative? 30:11-32:33 Which type of Muslim woman do you think is ideal? 32:33-37:07 How significant are surroundings to teenagers, and where can one find communities that support them? 37:07-44:42 Does basic sex education expose young girls to early sexualization and rob them of their innocence? 44:42-50:24 When would you introduce a young person to a mobile phone? 50:24-53:41 How much do liberal narratives affect Muslim girls?

  "Přiznám se, že po roce 1948 jsem sám chtěl emigrovat. Z tisícileté krásné Prahy jakoby zůstala jen prázdná škraboška. Nemělo smysl zůstávat dál v tomto neplodném prázdnu. Dnes jsem šťastný, že jsem zůstal právě tady. Vnější rámec moderního umění je v Čechách docela jiný než na Západě. Není tu institucí, které by je podporovaly, o to je svobodnější. [...] Vlastně tu vzniklo nové umělecké centrum."  Jindřich Chalupecký zdroj: Jindřich Chalupecký "Cestou necestou" (H & H, 1999), s. 266; Z rukopisů Jindřicha Chalupeckého čte historička umění Mahulena Nešlehová v pořadu "Mám raději umělce než umění...Dokument o Jindřichu Chalupeckém" (Vltava, 2010, 55 min.)