* fitra - knihovna *

  zdroj: "Zpěv drozda" Walter Tevis (1980, česky 1986), přeložil Miroslav Jindra Anotace knihy:  Autor nás uvádí do světa 25. století, světa úpadku, který předznamenává konec lidstva. Populace celé Země je složena pouze z několika miliónů lidí a lidská civilizace se postupně, ale nezadržitelně blíží ke svému konci. Ale to předbíhám. Je to příběh o společnosti poznamenané drogami, výchovou a minulostí, která už v pamětích lidí neexistuje. Do tohoto tristního světa degenerace jsme vtaženi, abychom si prošli cestu spásy. Příběhem nás bude provázet vrchol lidského génia, robot deváté generace Spofforth, který nemůže zemřít. Univerzitní profesor Paul Bentley a jeho družka Mary Lou. ( Walter Tevis @databáze knih ) související: "Zpěv drozda" Walter Tevis (1980), ukázky

  foto: Richard Norris Brooke "A Pastoral Visit" (1881) "V těch filmech se neustále vyskytuje nápaditý jev - skupina lidí, o které se mluví jako o "rodině". Za starých časů to zřejmě byl naprosto běžný útvar. "Rodina" je skupina lidí, kteří jsou velmi často spolu, zdá se, že dokonce pohromadě žijí. Vždycky se v ní vyskytuje jeden muž a jedna žena - pokud ovšem někdo z téhle dvojice není už mrtvý; a i pak se o něm často mluví a obrázky toho mrtvého či mrtvé ("fotografie") mají živí stále na očích, rozvěšené po zdech a tak podobně. A pak jsou tam mladší příslušníci, děti nejrůznějšího stáří. Jedna věc velmi překvapuje, ale zdá se, že je pro tyhle "rodiny" charakteristická - ti dva, muž a žena, jsou vždycky zároveň otcem a matkou všech dětí! Nevím vůbec, co si o tom mám myslet. Zřejmě jsou spolu všichni nějak spříznění. A co víc - značná část té cituplnosti, která se s těmi filmy tak hluboce pojí, určitě nějak s touhle spřízněností so...

  foto: Lou Feck (1925 - 1981) was known for Book cover art, illustration, more about Lou Feck´s covers  @The Paperback Palette "Samozřejmě nemám ani ponětí, co je »drozd«. Nebo co znamená »dr.« Ale mnohem víc než tohle, a taky víc než naprostá cizost, dech starodávnosti, vanoucí ze života, který zobrazují, mě zneklidňuje něco jiného. Tušení pocitů, které jsou mi naprosto neznámé – pocitů, které ovšem zřejmě pohlcovaly každého jednotlivého diváka v dávném původním obecenstvu těchto filmů, pocitů nyní už provždy vyvanulých. Nejčastěji se mě nad těmi filmy zmocňuje smutek. Smutek. »Z lesa sem zaznívá jenom zpěv drozda.« Smutek. [...] Někdy zjistím, že se dívám a tečou mi slzy. A pak třeba zase uplyne celý den a necítím vůbec nic" s. 25 "Například jsem si onehdy povšiml jedné zvláštní věci v zoologické zahradě v Bronxu. Vlastně několika zvláštních věcí. Jezdím tam ideobusem každou středu už přes měsíc a vždycky tam vídám jenom pět dětí – a jako by to byly stále tytéž děti. ...