* fitra - knihovna *

       foto: titulní strana " Záhada hlavolamu " (Blok, 1968) ilustrace Milan Zezula Působení literárního a výchovného díla Jaroslava Foglara představuje naprosto ojedinělý jev české kultury dvacátého století. Toto dílo se již stalo předmětem řady odborných rozprav, zejména mezi literárními kritiky a pedagogy. Rozsah a dosah Foglarova působení ovšem překračuje běžné kategorie literární vědy i pedagogiky. I proto se v odborných studiích Foglarova díla nápadně často objevují religionistické termíny jako iniciační rituály, mytické archetypy, kultické prvky, posvátné ideály krásy a dobra, magické kouzlo fikčního světa, mystický a mysteriózní náboj prózy atd. Zdá se, že nastal čas pokusit se interpretovat Foglarovo výchovné a literární dílo také z hlediska vědy o náboženství.

"Mé tělo budiž pohřbeno zcela tichým a nehlučným způsobem, zcela prostě, s nejmenší měrou obřadů; zcela lhostejno, zda bude zpopelněno žehem, lhostejno, bude-li uloženo do hrobu. Jen žádný pomník ať na něj nestaví!  Jsem nepřítel vší pompy hřbitovní. Žádám snažně, aby nebylo nad mou rakví nikým řečněno, zejména ne nikým z oficiálního světa českého; nenáviděl mě a choval se ke mně často ničemně a urážlivě - nechci tedy, aby musil po smrt mé lhát a přetvařovat se. Nechci tedy žádných poct ani university, ani od Akademie, ani od města Prahy - pokládal bych je za hloupou a nevkusnou komedii. (...) Z téhož důvodu odmítám  jakékoli t.zv pocty pohrobní, jako je pojmenování budov, ulic, ústavů, atd. mým jménem (...)  Mé jméno bylo psáno do vody, do času, do větru... a ty je odnesly nebo odnesou." (...) Více na blogu " časové i nadčasové " F. X. Šalda "Má poslední vůle" (25. duben 1936, Dobřichovice) Šaldův zápisník (Ročník IX., 1936 - 1937, s. 16...