* fitra - knihovna *

  "V síti času" František Uldrich (1989) - Portrét národního umělce Františka Vláčila Dokumentární Československo, 1989, 20 min Režie: František Uldrich Scénář: František Uldrich Hrají: František Vláčil "Ze všech literárních forem, které mají nejblíž k filmu, se mi zdá, že je to poezie. Už ve svý skladbě jednotlivých veršů, který dávaj jiný význam, tak podobnou skladbu má i film, kde při řazení dvou záběrů, které mohou mít různou významovou i estetickou kvalitu, vzniká jejich sestřihem význam třetí, který v těch dvou už nemusí být přímo obsažen. A v tom má kinematografie k poezii velmi blízko a v tom je také nesmírně půvabná." "Já si vůbec myslím, že skutečná tvorba je zvláštní výsadou lidí... Kdykoli jsem točil nějaký film a přestal jsem tvořit a najednou jsem k němu přestal mít vztah, tak zůstala jenom práce. A to bylo potom strašně těžký a většinou je to na tom filmu vidět. Tvorba je výsadou lidí. Práce je násilí. Kdežto tvorba je radost." František Vlá

  Rozhlasové pásmo ke 100. výročí narození a 40. výročí úmrtí básníka, překladatele a publicisty Kamila Bednáře (1912-1972).  Připravila Alena Blažejovská. V pořadu hovoří jeho synové Ivan a Jiří Bednářovi. Účinkují Ondřej Mikulášek, Radim Hauser a Michal Bumbálek. Režie Radim Nejedlý. ČRo Vltava /Brno/ (Souzvuk - premiéra 8. 7. 2012) Kamil Bednář · Kamil Bednář "Velký mrtvý" (2012) „Zjevuje se mi celý život ve snu / můj otec – plný hněvu, / jako by mrtvý soptil záští – / k čemu?“ To je jedna z básní s motivem zemřelého otce, kterou Kamil Bednář (1912-1972) publikoval rok před svou smrtí ve sbírce Andělům a růžím. Název pořadu z cyklu Schůzky s literaturou však odkazuje k básnickému cyklu Velký mrtvý z roku 1940, kterým se autor rovněž vyrovnával se smrtí svého otce.  Básníkův syn Jiří Bednář (nar. 1941) vysvětluje: „Táta byl z prostředí významného advokáta. Dr. Emilián Bednář byl dokonce ministerský rada, což je něco ve smyslu náměstka ministra. Ten jeho otec měl o něj st

  Pro mnohé vlastnosti člověka bychom mohli nalézt něco přibližně podobného u zvířat. I ona mají jakousi řeč, znají jakési používání nástrojů, mají jakousi rudimentární schopnost přemýšlení. Nikdy však u nich nenalezneme nic ani zdaleka podobného náboženství. Zdá se, že ono vyznačuje zvláště zřetelně neživočišnost, „otevřenost“ člověka. Cituje se často, že člověk jest „zoon politikon“; a překládá se to jako „bytost společenská“. Nezaměňujme však společenskost, která je vlastností lidskou, a stádnost, která je vlastností živočišnou. Je pochybné a nedokazatelné, že by člověk byl živočichem stádným. Je dokonce známo, že neustálý nucený pobyt ve „stádu", ve fyzické přítomnosti mnoha lidí, stává se člověku brzy nesnesitelným. Je také jisto, že ve svém „přirozeném stavu", neregulovaném nějakou vyšší autoritou nebo vyšším úsilím, by se společenské soužití lidí rychle zvrtlo v bellum omnium contra omnes, ve válku všech proti všem. Nicméně bez společnosti by člověk nebyl člověkem; vše

  "Snažil jsem se totiž vyjádřit myšlenku, že lidé, kteří pod ubohou lampou jedí své brambory rukama přímo z mísy, také těma rukama obdělávají půdu a můj obraz mluví tedy o práci rukou, o chlebu a o tom, že si své jídlo poctivě zasloužili. Chtěl jsem, aby připomínal způsob života naprosto odlišný od našich mravů lidí civilizovaných. Proto vůbec netoužím po tom, aby jej všichni lidé pokládali za dobrý nebo dokonce za krásný.  Po celou zimu jsem držel v rukou nit této tkaniny, pro niž jsem hledal definitivní vzor; a je-li to tkanina na pohled neumělá a hrubá, přece její vlákna byla vybírána pečlivě a podle jistých pravidel. A dost možná, že toto je pravý obraz sedláků. Jistě. Kdo vidí raději nasládlé venkovany, buďsi. Já jsem přesvědčen, že dojdeme k lepším výsledkům, budeme-li je zobrazovat v jejich drsnosti než je konvenčně přikrašlovat.  Děvečka ve vybledlé a spravované sukni a kazajce, které časem větrem a sluncem dostaly ty nejkrásnější odstíny, je podle mne krásnější než nějak

  foto: "Modern Times" (1936), rež. Charlie Chaplin "Robota" Dokumentární Česko, 2010, 58 min Režie: Vít Janeček Scénář: Vít Janeček Kamera: Braňo Pažitka Účinkují: Jan Keller, Ilona Švihlíková.... Dokument Víta Janečka zkoumá hodnotu, podoby a situaci české práce v tržním hospodářství. Situaci, kterou charakterizoval Ludvík Vaculík slovy: „Komunismus padl, a příčiny, z nichž vznikl, jsou zpátky. Co uděláme?" Polistopadový vývoj české ekonomiky často představoval realizaci neoliberálních receptů, k jejichž hlavním rysům patří zbavení ekonomiky regulativů i ochranných mechanismů a její otevření globální konkurenci. Průmysl v řadě tradičních průmyslových regionů zkrachoval a vytváří desetitisíce nezaměstnaných, kteří těžko nalézají uplatnění. Ti, kteří práci najdou, žijí často na hranici existenčního minima. Česká republika se pyšní tím, že pouze osm procent obyvatel žije pod hranicí chudoby, ovšem už se neříká, že nemalá část středních vrstev žije jen těsně nad