* fitra - knihovna *

  Ernö Vadas (Nagykanizsa, 17 December 1899 – Budapest, 30 May 1962) studied photography with Rudolf Balogh. He became one of the most successful photographers of the interbellum. His photos are characterized by the bold use of light and shadow. In 1934, readers of the magazine Die Galerie awarded Vadas first prize, and the Royal Photographic Society awarded him its Emerson Medal. In 1938, the American Photography Yearbook placed him fifth among 13,424 exhibitors of photographic works. In 1936, he founded the Association of Modern Hungarian Photographers. The association was later banned by the country’s right-wing authorities. A concentration camp survivor, Vadas returned to Hungary in late 1945. He was a founder member of the Photographic Collective (1945), but he also worked as a reporter for the Hungarian News Agency. As a teacher, he was instrumental in encouraging young people to make a career in photography (Rudolf Járai and Kálmán Szöllosy). He published extensively and ac...

  foto: Ilya Repin "Burlaci na volze" (1870) ✻ "Nový/starý" člověk a jeho revolučnost "Člověk se může hodně vyvinout, ale je to stále on, jedině on se vyvíjí. Kdyby se na konci vývoje objevil zcela nový subjekt, nová osobnost, pak by to nebyl žádný vývoj. Osobnost je spojením změny a neměnnosti. Kdyby se osobnost měnila tak, že by sebe samu úplně ztrácela, vedlo by to k jejímu rozkladu. Nejsilnější stránkou revoluce je její negace starého režimu, nenávist je v ní vždy silnější než láska. Nejmenší šanci na vytvoření nového člověka má ekonomika, kterou zajímají více prostředky než cíle života. Stane-li se z ní cíl života, vede to nutně i degradaci člověka. Revoluce, a to všechny revoluce, pouze odhalují, jak nízká dovede být masa navzdory hrdinství jednotlivců. Revoluce je do značné míry odplatou za hříchy minulosti. Proto také nelze očekávat, že z revoluce povstane nový člověk. Mstitel hříchů minulosti není nový člověk, nýbrž člověk starý. Revoluce sama sebe chá...

  zdroj: "Zpěv drozda" Walter Tevis (1980, česky 1986), přeložil Miroslav Jindra Anotace knihy:  Autor nás uvádí do světa 25. století, světa úpadku, který předznamenává konec lidstva. Populace celé Země je složena pouze z několika miliónů lidí a lidská civilizace se postupně, ale nezadržitelně blíží ke svému konci. Ale to předbíhám. Je to příběh o společnosti poznamenané drogami, výchovou a minulostí, která už v pamětích lidí neexistuje. Do tohoto tristního světa degenerace jsme vtaženi, abychom si prošli cestu spásy. Příběhem nás bude provázet vrchol lidského génia, robot deváté generace Spofforth, který nemůže zemřít. Univerzitní profesor Paul Bentley a jeho družka Mary Lou. ( Walter Tevis @databáze knih ) související: "Zpěv drozda" Walter Tevis (1980), ukázky

  "Někdy zastavil, aby dal přejít losu, jenž měl špatný vítr, tomu zvědavému obru a králi těchto lesů. Ale zastavil i před medvídkem mývalem nebo před dikobrazem, zvláště tehdy, když volní boží tvorové byli v noci oslněni snopem prudkého světa. Silný syn člověkův si vážil síly v přírodě, neboť co živého přečkalo chlad, jenž jakoby padal z mrazivého vesmíru, to bylo hodnu velké úcty. Obdivuje-li síla sílu, vzniká kladný proud ducha. Vše ostatní tvoří unylé milosrdenství nebo rodí neupřímnou pokoru." zdroj: "Tvrdá země" Zdeněk Němeček (Torst, 2008)