Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z prosinec, 2016

Langston Hughes x Gary Bartz

Obrázek

"Když černoch nemluví černě" (debata čtyř jazzových hudebníků)

Obrázek
Diskuse tří předních představitelů moderního jazzu, která vyšla v časopise Down Beat v roce 1966, demonstruje hned několik přístupů a rovněž přesah, resp. tenkou hranici mezi děním ve společnosti/politice a kultuře. Zatímco saxofonista Cannonball Adderley představuje křesťansky orientovaný, politicky umírněnější proud, jako protiklad zde vyčnívá pianista Cecil Taylor. Třetí debatující, na první pohled nestranný, je další saxofonista Rahsaan Roland Kirk, s jehož nestranností to není až tak horké (viz album "Blacknuss" Atlantic, 1972). Adderleyho názory nejsou známy jen z interlud jeho desek, ale také společenskými aktivitami, např. s Rev. Jesse Jacksonem (viz album "Country Preacher", Blue Note 1969). Oponent Taylor evidentně vyvěrá ze zcela jiných kořenů a dává to najevo hned v první reakci, kdy prafrázuje projev Malcolma X "The Ballot or The Bullet" (Duben 1964), když řekne: "Černoši žijí v Harlemu v ghettu. V Americe vůbec žijí v ghettech. To zname…

Osudy Židů za druhé republiky (1. října 1938–14. března 1939)

Obrázek
                    foto: Kiel (severní Německo) 1932

Poznámka: Následující citace a popisky jsou převzaty z publikace "Rozpad židovského života" (Academia, 2016), která popisuje úděl Židů a emigrantů z pohraničí během druhé republiky. Mnohé citace jsou neveselou vzpomínkou na českou malost a jak rychle se uměla zorientovat ve vypjatém nacionalismu. Rovněž poukazuj i na ty, co si v této době dokázali udržet zdravý rozum. Ačkoli se jedná popis doby na přelomu let 1938/1939, v určitém ohledu současnost ukazuje, že si vše možná zopakujeme.

Ježíš v islámu

Obrázek
Obecně lze říct, že islám chová pro Ježíše velkou úctu, rovněž ale chápe jeho roli s určitými rozdíly než křesťané, tj. dogma o trojici a role Ježíše jako Syna Božího. Pro přesnější popis a výklad byly zvoleny ukázky z knih našich dvou předních orientalistů, Luboše Kropáčka a Bronislava Ostřanského. První část, zaměřená obecně na teologii, je převzata ze dvou velmi známých publikací, "Duchovní cesty islámu" a "Súfismus: dějiny islámské mystiky". Zde je popsáno postavení a význam Ježíše v sunnitském islámu, dále pak pohled súfíjů, který je mnohdy na hranici islámu, ale vždy se snahou o jeho sblížení se s křesťany. Je-li řeč o Ježíši, nemůžeme opomenout islámský pohled na konec světa, ve které hraje Ježíš významnou roli. Pro tuto pasáž byla použita ukázka z knihy "Konec tohoto světa: milenialismus v judaismu, křesťanství a islámu", autor islámské části je Bronislav Ostřanský. 


"Islám jako výzva pro křesťany" Pavel Hošek (Návrat domů, 2016)

Obrázek
"V současné diskusi o islámu jde o hodně: nejen o dobrý pocit, že mám pravdu, zatímco moji oponenti se mýlí. Jde o budoucnost. Postoje každého z nás totiž mají vliv na okolí a ve společném souzvuku mohou dolehnout až k představitelům naší země a Evropy, a tím spoluurčit politický vývoj. To je velká věc, ale Pavlu Hoškovi jde o mnohem víc: aby tyto postoje - ať jsou třeba vzájemně odlišné - každopádně odrážely víru v Ježíše Krista a aby křesťané právě tímto způsobem přispívali do společné diskuse. Zrovna tohle za ně totiž nikdo jiný neudělá. Proto je tak ohromně dobře, že tato kniha vyšla."Doc. PhDr. Zdeněk Vojtíšek ThD., religionista, Univerzita Karlova, Praha

"Islámský stát: Blízký východ na konci časů" O.Beránek, B. Ostřanský (Academia, 2016)

Obrázek
Islámský stát (IS) s nečekanou rychlostí a brutalitou vtrhnul v roce 2014 skrze zpravodajství do našeho povědomí a od té doby nepřestává vyvolávat mnoho emocí i otázek. Jak chce, abychom jej viděli – a jaký doopravdy je? Jde o do krajnosti dotaženou radikalizaci islamismu či spíše brutální podobu islamizace extremismu? A z jaké perspektivy se nejlépe dobereme odpovědi? V kontextu IS západní média často zmiňují slovní spojení „kultura smrti“. Smrt, záhrobí a očekávaný konec světa hrají zásadní roli v rétorice IS, stejně jako v propagandě, kterou tak účinně ohromují Západ. Bez smrti a záhrobí, a to v mnoha jejich aspektech a rovinách vnímání, je zkrátka přemítání o IS předem odsouzeno k neúplnosti. Smrt „obětujícího se mučedníka“ IS na bojovém poli jako nepřekonatelná bojová taktika; smrt jako vysvobození pro Onen svět plný rajských příslibů v barvité a dramatické propagandě IS; nekompromisní hroboborectví jako radikální přístup k posledním věcem člověka; tedy smrt oslavovaná, zasazovan…

Závěť F. X. Šaldy (25. dubna 1936)

Obrázek
"Mé tělo budiž pohřbeno zcela tichým a nehlučným způsobem, zcela prostě, s nejmenší měrou obřadů; zcela lhostejno, zda bude zpopelněno žehem, lhostejno, bude-li uloženo do hrobu. Jen žádný pomník ať na něj nestaví! 
Jsem nepřítel vší pompy hřbitovní. Žádám snažně, aby nebylo nad mou rakví nikým řečněno, zejména ne nikým z oficiálního světa českého; nenáviděl mě a choval se ke mně často ničemně a urážlivě - nechci tedy, aby musil po smrt mé lhát a přetvařovat se. Nechci tedy žádných poct ani university, ani od Akademie, ani od města Prahy - pokládal bych je za hloupou a nevkusnou komedii. (...) Z téhož důvodu odmítám 
jakékoli t.zv pocty pohrobní, jako je pojmenování budov, ulic, ústavů, atd. mým jménem (...) Mé jméno bylo psáno do vody, do času, do větru... a ty je odnesly nebo odnesou." (...)
"Můj pravý život je uložen v mém díle, jen hlupáci a duševní ubožáci mohou se domnívat, že je v korespondenci." (...)
"Generálním dědicem ustanovuji Jedličkův ústav pro děti…

Úvahy a zamyšlení teologa Karla Vrány z knihy "Svoboda k pravdě"

Obrázek
………………………………………………………………………….
"Básnický svět Jana Čepa" (Řím, 1978)
„…přistupuji k Čepovu dílu s nemalým ostychem. Zdá se mi totiž, že vstupem do jeho básnického prostoru bych mohl rušivě zasáhnout do tichého, dokonalého řádu dnes už uzavřeného života a díla. Čepův prostor je básnicky pohostinný.  Je to však pohostinnost velmi náročná. Vyžaduje meditativní chápání a naslouchající sympatii. „Počátek poznání a lásky – napsal Jan Čep – je v tom, že šetříme druhého, že se do něho nesnažíme vloupat stůj co stůj.“ Přijímám riziko částečnosti pokusu o přiblížení, neboť vím, že mluvím o společném příteli k přátelům a že všichni jsme u Čepa „doma“. Nesnažím se vloupat do jeho tajemství. Chceme se jen porozhlédnout po obzorech jeho básnické krajiny, zastavit se s ním na některé křižovatce našich osudů a jít s ním pár kroků p cestě, kterou se vracel „domů“ a kterou putoval do zaslíbené země.“

V newyorském okrsku Queens byla pojmenována ulice po Phife Dawgovi z A Tribe Called Quest

Obrázek

Český slavík

Obrázek