Mos Def "Všechna chvála náleží..." (Lyrics To Go)






"Toto věnuji všem, co připluli na otrokářských lodích,
a přes všechen křik a pláč, plavbu přežili.
Vím, že můj život je lepší díky Vám, 
protože jste ustáli toto vlnobití."




Vyšlo jako stejnojmenný 12" a na kompikaci "Word On The Street" (Guidance, 1999)

"jazz", část první




Charles Mingus
„I když hraju jazz, nezapomínám přitom na sebe. Hraju nebo píšu sebe, tak, jak se cítím prostřednictvím jazzu nebo čehokoli jiného. Hudba je, nebo byla, jazykem citů. Jestli se někdo snaží utéci od skutečnosti, pak se mu moje hudba asi nebude líbit… Moje hudba je živá a mluví o živých i mrtvých, o dobrém i zlém. Je rozzlobená, ale skutečná, protože ví, že je rozzlobená.“

"jazz", část druhá



Cannonball Adderley vzpomíná na Johna Coltrane:

"Miles se někdy vyptával na jeho dlouhá sóla. A John mu pokaždé odpověděl: "Prostě mi to tak dlouho trvalo, než jsem tam všechno dostal." A Milesovi to stačilo. Nikdy nikoho moc nesekýroval, co má hrát, nebo jak to má hrát." Na začátku se většina jazzového světa smála. Převládal názor: "Ten člověk to přece nemůže myslet vážně," ačkoliv snad neměl žádný jazzman lepší pověst, pokud jde o střídmost práce. Coltrane se jakživ neodchýlil od své nové cesty. Bral všechno vážně. Miles si někdy při hře dovolil trošku legrace - nebo jsem to občas třeba já vzal trochu na lehčí váhu - John vězel v hraní vždycky až po uši, šlo mu o to, aby pořád hrál vážně a muzikantsky."

Frantz Fanon "Černá kůže, bílé masky" (ukázka)






Dnes se výbuch konat nebude. Je příliš brzy... nebo příliš pozdě. Nepřicházím vyzbrojen odhodlanými pravdami. V mé mysli nehřímají fatální myšlenky. Přesto si zcela nezaujatě myslím, že by bylo dobré říci jisté věci. Ty věci vyslovím, nebudu je křičet. Protože křik už dávno odešel z mého života.

"MALCOLM X: Rasismus, islám, politika a násilí" Karel Černý (01/2016)




"Malcolm Little. Homeboy. Detroid Red. Big Red. Satan. Malcolm X. A nakonec El Hajj Malik El-Shabazz. Náboženské i politické postoje Malcolma X (1925–1965) je obtížné zachytit a fixovat. Byly v neustálém pohybu: co jeden den řekl, druhý den popřel. Jeho život představuje sérii zrychlující se sebereflexe a radikálních redefinic identity – odrážejících se i ve změnách jména. Má proto mnoho tváří. Ani konverze k islámu a jeho promýšlení nevedly ke stabilizaci či myšlenkové rigiditě. Naopak dynamizovaly intelektuální vývoj. Malcolm X se obracel k rozdílným publikům, jimž se argumentačně přizpůsoboval: zločincům chudinských čtvrtí, bílým liberálům univerzit, aktivistům hnutí za občanská práva, vůdcům třetího světa, ale i k establishmentu a policii. Reagoval také na rychlý vývoj konfliktů doma i ve studenoválečném světě, v nichž se angažoval. Proměňoval se tak i jeho pohled na rasu, islám, politiku a násilí.

"Nahnědlé mléko"



V jednom ze srpnových rozhovorů na DVTV (17.8.2016) rozmlouval Martin Veselovský se dvěma (třetí byl přítomen pouze na fotce) autory kampaně na mléčný výrobek Kefírer. Ve zkratce jde o to, že tento tým mladých designerů vykradl knižní obálku Timura Vermesu "Už je tady zas" a použil ji pro mléčný výrobek. Hlavním tématem rozhovoru byla ale hranice, která byla/nebyla překročena. Chlapci několikrát zmínili, že se mnoho v této kampani naučili, argumentů, jestli hranici překročili ale moc nepředložili.

Je ztráta času polemizovat nad tím, kde je nebo není hranice, kdy se propaguje neonacismus a kdy to je ještě česká soda. Autoři kefíru s patkou a knírkem, buď záměrně, nebo z nevědomosti nedomysleli, že i tento „fórek“ slouží jako medium pro přenos nebezpečných symbolů minulosti do společnosti a jejího diskurzu. A to současnosti, kde se poptávka po hnědé hlásí znovu o slovo. S pocitem, že se jedná jen o vtip se tak Hitler dostane bez problémů až k nám do obýváku a my ho tam klidně ještě přivítáme.

Klíčové není pouze prezentované téma, ale hlavně pozice, ze které se prezentuje a tím se tak determinuje zcela nový význam a „využití“. Přehlíží se symboly a jak naše psychika s nimi pracuje. Ta lehkovážnost, se kterou říkáme a děláme určité věci, by měla být varováním, protože můžeme zajít příliš daleko a návrat bude velmi obtížný, ne-li nemožný. Slova a činy mají význam, energii a obsah, který nekončí, když je vyřkneme/provedeme. Negace a zlo není jen to ve fyzické podobě, skutečnost, že si sami a dobrovolně projikujeme do svých životů negaci a zlo, je skutečná dekadence. A to, že si vše ještě dokážeme odůvodnit a obhájit, je nejvýmluvnější symbol současného západního člověka. Kefírer vypovídá o nás a našem myšlení. Dokázali jsme se svléknout z kůže a obléct si ji naruby.


Svým způsobem se ale neděje nic nového; Česká soda takto vtipkuje od 90. let a v DVTV jsem slyšel nejhoršího rappera ze Žižkova, který tvrdil na obhajobu svých násilnických textů, že: „nepropaguje násilí, ale že jen reaguje na realitu kolem sebe, která je negativní a násilnická“. Jestliže si myslíme, že dekadenci dnes může symbolizovat pornografie, násilí a nevkus, řekl bych že pravý symbol dekadence je tato tupost a nulová schopnost rozeznávat dobro od zla. Člověk tuto schopnost kdysi měl, svým neustálým relativizováním ale o ni přišel.

PS: Zarážející je, že s produktem Kefírer spolupracuje organizace Paměť národa.


PSS: A ještě k tématu; v práci se občas zastaví knihkupci s nabídkou. Posledně bylo rozhodně z čeho vybírat. Vydavatelství Naše vojsko poslalo do světa limitovanou publikaci „Obrazy ze života Vůdce“. V úvodu se píše, že pro pochopení zla je třeba jej poznat. Teď si během poznávání minulosti můžete dát mléčný výrobek a obohatíte nejen kulturu vašeho trávícího traktu.





"Sbírka na záchranu domu Langstona Hughese v Harlemu"



Newyorský spisovatel Renée Watson, který žije poblíž domu jednoho z hlavních představitelů harlemské renesance 30. let 20. století, se rozhodl založit sbírku na jeho koupi a vytvořit z něj kulturní centrum. Název projektu, "I, Too, Arts Collective", je parafrází Hughesovy básně a cílem je vybrat 150.000$.





"R.E.D." A Tribe Called Red Ft. Yasiin Bey






"Coca-Cola soul controller holy waters
...

G code and Babylonian the Orient"




Director: The Halluci Nation
Location: Cape Town, SA
Actors: Narcy, Yasiin Bey and members of the Halluci Nation


More Bey @ his website: A Country Called Earth

Zemřel vibrafonista Bobby Hutcherson





Bobby Hutcherson

(27. ledna 1941 – 15. srpna 2016)

Husajn Sajjid (Sean Price) "...je to mezi mnou a Bohem"



Brooklynský rapper Sean Price, muslimským jménem Husajn Sajjid, náhle a za nejasných okolností zemřel 8. srpna 2015. Ve vzpomínkách bude nejspíš převažovat Ruck z Heltah Skeltah nebo Ruckus, vůdce brooklynského gangu Decepticons, ale hlavně jako Sean Price, "jméno, které si vybral, aby ho mohli oslovit před jeho mámou". V roce 2009 se rozhodl konvertovat k sunnitskému islámu. U rapperů se jedná celkem o častou zkušenost, nemusejí přímo konvertovat, ale islám zkrátka hraje v afroamerické komunitě a její kultuře významnou roli, proto přijít s ním do styku je pravděpodobné a svým způsobem přirozené. Rovněž je konverze rappera považována téměř za klišé příběh a proto ji mnozí už neberou vážně. Ukázka z rozhovoru s Sean Pricem ukazuje jiný přístup, mnohem osobitější než jsme u rappera zvyklí. Ačkoli jde o Afroameričana, u kterého se stereotypně očekává setkání s islámem ve vězení, Sean Price nabourává představy těchto vyšlapaných cest jinými.  


"Ilyasah Shabazz, dcera Malcolma X, o vraždě svého otce, Louis Farrakhanovi a jeho údajném podílu na něm" (VladTV, 08/2016)




V druhé části rozhovoru  s dcerou Malcolma X došlo na velmi kontroverzní téma, a tím je vražda otce Ilyasah Shabazz a údajném podílu na něm ze strany Louise Farrakhana, který je vůdcem hnutí Islámský národ (Nation of Islam) od roku 1975, kdy zemřel Elijah Muhammad. Spekulace nejsou jen vágním obviněním, ale existuje několik zcela relevatních důkazů, že tomu tak mohlo být, tedy, že Farrakhan spolu s Elijah Muhammadem vytvářeli atmosféru, která členy hnutí k takovému činu, minimálně podprahově, nabádala.

"Killer of Sheep" Charles Burnett (1977)






Film "Killer of Sheep" kalifornského režiséra Charlese Burnetta z roku 1977 se dostal znovu do povědomí v roce 2009, když rapper Mos Def (dnes známý pod jménem Yasiin Bey) použil jeden záběr pro cover svého alba "The Ecstatic". Hned o rok později natočil Kahlil Joseph video "Belhaven Meridian" pro Shabazz Palaces, které je poctou Charlese Burnettovi.

80. výročí XI. olympijských her v Berlíně a nepodařený triumf bílé rasy



Tento měsíc (srpen 2016) si bude svět připomínat 80. výročí letních olympijských her v Berlíně, kde měla být v praxi demonstrována nadvláda bílé rasy. Hitlerův plán ale nevyšel, protože 5. 8. 1936 získal afroamerický atlet Jesse Owens 4 zlaté medaile a postupně černí sportovci vítězili i v dalších disciplínách (viz foto s přehledem níže), načež Hitler poději poznamenal, že „jejich fyzická převaha nad civilizovanými bělochy je natolik viditelná, že by měli být z her vyloučeni.“ [1]

"Kniha apokalyptických zkoušek" Nu´ajm ibn Hammád al-Marwazí (překl. Zuzana Ostřanská)


Nucajm ibn Hammád al-Marwazí patřil mezi významné náboženské učence své doby. Pocházel, jak jeho jméno napovídá, z města Merv v Chorásánu. Studoval v Hidžázu a Iráku, posléze přesídlil do Egypta. Hlavní důvodem jeho odchodu z Iráku byly pravděpodobně ideologické neshody a jeho nesouhlas s oficiálním teologickým proudem v době vlády cabbásovského chalífy al-Ma´múna. V Egyptě se později etabloval jako přední sběratel hadíthù (záznamů o výrocích, činech nebo postojích proroka Muhammada a jeho druhů). Spory s cabbásovskými teology jej však nakonec dostihly i zde. Byl převezen zpět do Iráku a uvězněn. V roce 843 za chalífátu al-Wáthiqa v iráckém žaláři zemřel.

Ilyasah Shabazz, dcera Malcolma X, o svém otci a své knize "X: A Novel"




Ilyasah Shabazz, dcera Malcolma X, o svém otci a své knize "X: A Novel" (2015). Další témata: Spike Lee, Black lives matter, pouť do Mekky.

Lord Jamar: "Když policejní prezident (NYPD) nazve rappera "zločincem", je to zástěrka pro slovo "negr" ´



"Kolonialismus a jeho vliv na africkou společnost a kulturu" Ngugi Wa Thiong´o (1986)


foto: Keňa 50. léta. Děti členů hnutí odporu Jednota (krycí jméno Mau Mau, což v kikujštině znamená "hltavě požírat kozu"). Keňská povstalecká skupina Jednota bojovala proti britské koloniální správě v období 1952 až 1960 vedená Dedan Kimathim. Jeho zatčení 21. 10. 1956 znamenalo definitivní porážku hnutí. 

"Jakým způsobem tedy koloniální zavedení cizího jazyka ovlivnilo nás děti? Skutečným cílem kolonialismu bylo ovládnout lidské statky: zmocnit se toho, co lidé vyrobili, výrobních prostředků a prostředků distribuce; jinak řečeno: ovládnout celou sféru jazyka skutečného života. Kolonialismus upevňoval svou nadvládu nad společenskou produkcí statků vojenským dobyvatelstvím a následným politickým diktátorstvím. Ale nejvýznamnější sférou nadvlády bylo duševní univerzum kolonizovaných: prostřednictvím kultury se mělo ovládnout to, jak lidé vnímají sebe samy a svůj vztah ke světu. Ekonomická a politická nadvláda nikdy nemůže být kompletní či účinná bez duševní nadvlády. Ovládat kulturu lidí znamená ovládat nástroje jejich sebeurčení ve vztahu k druhým. Pro kolonialismus to znamenalo dvojí: zničit  či cíleně znevažovat kulturu lidu, jeho umění, tanec, náboženství, dějiny, zeměpis, vzdělávání, ústní slovesnost a literatury, a záměrně vyzdvihovat jazyk kolonizátorů. Ovládnutí národního jazyka jazykem kolonizátorů bylo klíčovým momentem v ovládnutí duševního univerza kolonizovaných. 


Podívejme se na jazyk ve smyslu nástroje komunikace. Zavedením cizího jazyka a potlačením původních jazyků v mluvené i psané formě narušilo harmonii, která předtím existovala mezi africkým dítětem a třemi aspekty jazyka *. Jelikož nový jazyk ve smyslu komunikačního nástroje byl produktem "jazyka skutečného života" odjinud, který zároveň odrážel, nikdy nemohl, ať v mluvené či psané formě, řádně odrážet či napodobovat skutečný život společenství. Tím lze částečně vysvětlit, proč nám technologie vždy připadá do jisté míry vnější, proč působí jako jejich výrobek, nikoli náš. Výraz "missile (řízená střela) pro mě vždy míval cizí a vzdálený nádech, dokud jsem nezjistil jeho ekvivalent v kikujštině, ngurukuhi, a nyní jej vnímám jinak. Učení se pro koloniální dítě stalo mozkovou aktivitou, nikoli emocionálně prožívanou skutečností.

Nové, vnucené jazyky nikdy nemohly úplně vytlačit původní jazyky jakožto mluvené jazyky, a proto byl nejúčinnější sférou jejich nadvlády třetí aspekt jazyka * ve smyslu komunikace, jeho psaná forma. Jazyk formálně vzdělávání afrického dítěte byl jazyk cizí. Jazyk knížek, které četlo, byl cizí. Cizí byl také jazyk, jímž se učil pojmového myšlení. Myšlenka v dítěti nebyla formy cizího jazyka. Psaný jazyk školní výchovy (i mluvený jazyk v rámci školní budovy) se oddělil od jazyka, jímž se mluvilo doma. Často neexistoval sebemenší kontakt mezi psaným světem dítěte, což byl také jazyk jeho vzdělávání, a světem jeho bezprostředního prostředí v rodině a v komunitě. Pro koloniální dítě byla harmonie tří aspektů jazyka * ve smyslu komunikačního zdroje nezvratně nerušena. Z toho pak pramení odklon vnímavosti tohoto dítěte od jeho přirozeného a sociálního prostředí, jev, který označujeme jako koloniální odcizení. Tomuto odcizení napomáhala výuka historie, zeměpisu a hudby, v níž stála buržoazní Evropa vždy v centru vesmíru.

Toto odloučení, odklon či odcizení od bezprostředního prostředí se dostane do jasnějšího světla, podíváme-li se na koloniální jazyk ve smyslu nositele kultury. Jelikož kultura je produktem historie národa, kterou následně odráží, dítě zde bylo vystaveno výlučně kultuře, která byla produktem vnějšího světa. Pokud se mělo podívat samo na sebe, muselo ze sebe vystoupit. (...) 

Jelikož kultura pouze neodráží svět prostřednictvím obrazů, nýbrž právě těmito obraz také předurčuje způsob, jímž dítě vnímá svět, koloniální dítě bylo nuceno vnímat svět a své postavení v něm tak, jak to určovala či odrážela kultura vnuceného jazyka. A jelikož tyto obrazy se většinou předávají ústní a psanou literaturou, znamenalo to, že dítě nyní nazíralo svět jen skrze literaturu převzatého jazyka. Z hlediska odcizení, tedy vnímání sebe sama tak, jako bych byl někým jiným, nezáleží na tom, že importovaná literatura byla nositelem velké humanistické tradice toho nejlepšího ze Shakespeara, Goetha, Balzaca, Tolstého, Gorkého, Brechta, Šolochova či Dickense. Toto úžasné zrcadlo imaginace bylo nutně umístěno v Evropě, v její historii a kultuře, a zbytek vesmíru byl nazírán z tohoto středu.

Mnohem horší bylo ovšem to, když bylo koloniální dítě vystaveno obrazům vlastního světa v zrcadle psaného jazyka svých kolonizátorů. původní africké jazyky byly v citlivé dětské duši spojovány s nízkým společenským postavením, s ponížením, tělesnými tresty, pomalým rozumem a zaostalými schopnostmi, či přímo s hloupostí, nesrozumitelností a barbarstvím, a tuto představu pak posílilo setkání se světem, který ve svých dílech vytvořili géniové rasismu, jako byl Rider Haggard či Nicholas Monsarrat, nemluvě o výrocích některých velikánů západního intelektuálního a politického establishmentu, jako je David Hume ("negři představují rasu, která je z přirozenosti nižší než běloši"), Thomas Jefferson ("černoši jsou méně obdařeni, pokud jde o tělo i mysl"), či Hegel, který Afriku přirovnává k zemi dětství, které je, co se týče rozvoje historického vědomí, stále ještě obestřena temným hávem noci. Hegelovo tvrzení, že na povaze Afričana není nic, co by harmonizovalo s lidstvím, je typickým příkladem rasistického pojetí Afričanů a Afriky, na něž koloniální dítě narazilo v literatuře koloniálních jazyků. Důsledky mohly být katastrofální. (...)

Předpoklady, z nichž vycházejí praxe těch, kteří opustili svůj mateřský jazyk a za nástroj své imaginace přijali evropské jazyky, se příliš neliší. Konference "afrických spisovatelů píšících v angličtině" roku 1982 jenom potvrdila - samozřejmě pochvalně a s pýchou - to, k čemu nás vedla léta selektivního vzdělávání a přísné disciplíny: "fatalistickou logiku neochvějné pozice angličtiny v naší literatuře". Tato logika je hlubokou součástí imperialismu ... [Je] to konečný triumf systému nadvlády, který posléze oslavuje sám porobený."

-----------------
* poznámka:

Třemi aspekty jazyka ve smyslu komunikace Ngugi Wa Thiong´o myslí: "1. řeč skutečného jazyka (Marx)..., jde tu o vztahy, do nichž lidé vstupují ve výrobním procesu, o vazby, které mezi nimi nevyhnutelně vznikají, když jednají jako lid, jako společenství lidských bytostí, a při tvorbě statků, resp. obstarávání základních životních prostředků, jako je jídlo, ošacení či obydlí. (...) 2. aspektem jazyka je řeč, která napodobuje jazyk skutečného života, tzn. komunikaci probíhající ve výrobě. (...) Jazyk jakožto systém verbálních znaků umožňující výrobu. (...) mluvené slovo prostředkuje mezi lidskými bytostmi a formuje jazyk řeči. 3. aspektem jazyka jsou psané znaky. Psané slovo napodobuje slovo mluvené. Zatímco první dva aspekty jazyka, komunikace prostřednictvím ruky a mluveného slova, se historicky rozvíjely více méně současně, aspekt psaní je mnohem pozdějším historickým výdobytkem. Písmo je reprezentace zvuků vizuálními symboly" více viz "Postkoloniální myšlení II.", Ngugi Wa Thiong´o, kapitola: "Jazyk africké literatury", část 4. (s. 236-239)

Zdroj: "The Language of African Literature" in "Decolonising the Mind: the Politics of Language in African Literature" (Heinemann Educational, 1986, p. 4-34)

česky: "Postkoloniální myšlení II." kapitola: "Jazyk africké literatury" Ngugi Wa Thiong´o (překlad: Martin Ritter) Tranzit, 2011, s. 239-244