Reakce KRS-Ona na obvinění Afrika Bambaaty z pedofilie



Kauza nařčení vůdce hnutí Zulu Nation z pedofilie očividně hýbě hip hopovým světem, přinejmenším městem NYC, a ke slovu se ohlásila neméně významná legenda. The Teacha, blastmaster KRS One. Rapper rovněž pocházející ze sídliště Jižní Bronx, severní části města New York. Nyní je ale tento adorovaný umělec a aktivista v nemilosti a ačkoli to v případě legend, zakladatelů, vůdců nebývá časté, je terčem velmi silné kritiky za své vyjádření k této kauze. Mezi nejsilnější kritiky patří radiový veterán DJ Star (vlastním jménem Troi Torain), sám sebe nazývající The hater, který ve své show THE STAR CHAMBER (SHOT97) 
bedlivě sleduje dění, dělá rozhovory se členy Zulu Nation a dalšími osobnosti zlaté éry Hip Hopu.

Afrika Bambaataa čelí obvinění ze sexuálního zneužití tří teenagerů


Ronald Savage                            Hassan Campbell                             Troy


Jestliže se Nas pokusil zpochybnit smysl hip hopu svým albem, kde jej označil za mrtvý, nyní jsou v ohrožení samotné kořeny vyrůstající z hip hopové mekky, Jižního Bronxu. Zakladatel hnutí Zulu Nation a DJ Afrika Bambaataa byl začátkem dubna letošního roku obviněn ze sexuálního zneužití tří mladistvých koncem 70. let. První údajnou obětí se stal Ronald Savage, v hip hopové komunitě znám pod pseudonymem Bee-Stinger, a kterému tehdy bylo 13 let. Ačkoli kauza získala mediální pozornost až nyní, Savage svůj příběh popsal již v září 2014 ve své knize "Impulse, Urges and Fantasy". Údajná oběť ale nebyla jen jedna a ještě tentýž měsíc se přihlásili další dvě: 51 letý Troy, který odmítl zveřejnit celé své jméno a nyní žije v Severní Karolíně a 39 letý Hassan Campbell, znám pod přezdívkou Poppy, který své výpovědi zveřejňuje na svém YT kanálu.

Richard "Abdulrahman52" Mokráš (Coltcha) Lyrics2go





"Sílu těm,
nejlíp snad všem,
který moc dobře vědí žít jak a proč..."

"Jenom jednou přijde čas,
kdy každej natvrdo zjistí,
co udělal včas
a na co dávno zapomněl..."




Richard "Abdulrahman52" Mokráš (Coltcha)






Text byl převzat ze sbírky "Každá chvíle života se dá stejně akorát jen bejt" Aleš Wozgi (2007)

*Foto: Christophe Jacrot: Hong Kong in the rain

Shabazz Palaces "Dawn in Luxor" (2016)


Meet us there
We're throwing cocktails at the Führer
Blackness is abstracted and protracted by the purest
Moderns Cubists or Surrealists
To sleep they couldn’t lull us so we synthesise our realness
...
Death, that’s my final sentence






"Dawn In Luxor" from Shabazz Palaces' 7/29/14 release, Lese Majesty
Images and Video courtesy of the Earth Science and Remote Sensing Unit, NASA Johnson Space Center https://eol.jsc.nasa.gov/




"Litanie z Atlanty: Z moderní černošské poesie" (1938)










**********************
Název: Litanie z Atlanty: Z moderní černošské poesie
Přeložil: Arnošt Vaněček [Upravil Ant. Strnadel]
Nakladatel: Praha, Jaroslav Kohoutek
Edice: Blok, Sv. 4.
Rok: 1938
Počet stran: 61
**********************


"N.A.W." Dec 99th (lyrics: Yasiin Bey, produced by Ferrari Sheppard)



Girls and ladies
Pushing out at the playground
So so beautiful
They say that they like you
Do they even like themselves?
You like yourself so much
You like yourself so much
You like yourself so much
You like yourself so much
You like yourself too much
You like yourself how much, how much, how much

F$#& what you like, needs and wants
She got need and wants
Needs and wants


N.A.W. by Dec 99th, produced by Ferrari Sheppard. Recorded at D Planet Studios 5/5/16 Cape Town. The name of the song is “N.A.W.”, the recording name for the artist is Dec 99th.


"Maqámy" Abú Al-Hamadhání (Academia, 2016)



Na konci 10. století vznikl zcela nový žánr klasické arabské prózy – maqáma. Vytvořil jej Abú ’l-Fadl Ahmad ibn al-Husajn ibn Jahjá, jemuž se v dějinách arabské literatury dostalo příhodného označení Badí‘ az-Zamán (Div své doby). Zasloužil si ho díky svým vynikajícím schopnostem a nevšednímu talentu, jimiž převyšoval své současníky a vrstevníky. Nesmírnou proslulost přinesl maqámám dokonale zvládnutý vytříbený literární styl a výjimečný jazykový talent al-Hamadháního, který se stal vzorem pro generace autorů rozvíjejících umění tohoto epického žánru. Maqámy vyprávějí o zvyklostech každodenního života obyvatel Abbásovského chalífátu, o šibalských kouscích podvodníků i potulných literátů. Umělecká hodnota al-Hamadháního díla je dodnes předmětem velikého zájmu spisovatelů a literárních kritiků v arabském světě i za jeho hranicemi.


**********************
Název: Maqámy
Autor: Abú ’l-Fadl Ahmad ibn al-Husajn ibn Jahjá (969 – 1007)
Překlad: František Ondráš
Vydavatel: Academia
Rok: 2016
Počet stran: 198
**********************

"Úvahy o otroctví černochů" Antoine Condorcet (1781)



Nicolas de Condorcet [nikola de kondorse] (1743-1794) byl francouzský matematik, osvícenský filosof a liberální demokratický politik, člen Francouzské akademie. Za Velké francouzské revoluce byl od roku 1792 předsedou Zákonodárného shromáždění a zemřel ve vězení. Condorcetovu práci "Náčrt historického pokroku lidského ducha" zařadila církev na Index zakázaných knih.


"Úvahy o otroctví černochů: Dedikační list černochům v otroctví" Antoine Condorcet (1781)

Přátelé,
ačkoliv nemám stejnou barvu jako vy, vždy jsem vás pokládal za své bratry. Příroda vás stvořila, abyste měli stejnou duši, stejný rozum, stejné ctnosti jako bílí. Hovořím zde pouze o běloších v Evropě, neboť pokud jde o bílé v koloniích, nechci vám křivdit, abych je srovnával s vámi; vím, kolikrát vaše věrnost, poctivost a odvaha zahanbila vaše pány.

Kdybychom hledali na amerických ostrovech člověka, mezi lidmi bílé pleti bychom ho jistě nenašli. Vaše hlasy nepomohou v koloniích k žádnému úřadu, bránit vás nevynáší žádné výhody, nemáte zač najmout advokáty; nepřekvapuje tedy, že vaši páni nalézají více lidí, kteří zahazují svou čest a hájí jejich věc, než jste vy nalezli těch, kdož by si dobyli cti tím, že hájili při vaši. Jsou dokonce země, kde lidé, kteří by chtěli psát ve váš prospěch, by k tomu neměli potřebnou svobodu. Všichni, kdož se na ostrovech obohatili z vaší práce a útrap, mají nadto právo urážet vás v pomlouvačných hanopisech; není však dovoleno jim odpovědět. Takovou představu mají vaši páni o poctivosti svého práva, takové je jejich ponětí o lidskosti vůči vám.

Avšak tato nespravedlnost byla pro mne jen dalším důvodem k tomu, abych se ve svobodné zemi ujal obhajoby lidské svobody. Vím, že nikdy nepoznáte toto dílo a že se provždy musím odříci hřejivého pocitu vašeho uznání. Učiním však zadost svému srdci zmučenému pohledem na vaše neštěstí a pobouřenému nesmyslnou nestoudností sofismat vašich tyranů.

Nepoužiji řečnického umění, nýbrž rozumu; nebudu mluvit o tom, co prospívá obchodu, nýbrž o zákonech spravedlnosti. Vaši tyrani mi budou vytýkat, že říkám jen samé banality a že mé představy jsou pouhé chiméry: vskutku, není nic banálnějšího než zásady lidskosti a spravedlnosti, a nic chiméričtějšího než navrhnout lidem, aby jim přizpůsobili své chování. (...)

Zdroj:

"Náčrt historického obrazu pokroků lidského ducha" Antoine Condorcet
Dodatek: ukázka ze stati Úvahy o otroctví černochů
Překlad: Ivan Sviták (Academia, 1968, s. 201-216)



"O otroctví černochů" Charles Louis de Montesquieu (1748)



Charles Louis de Montesquieu (1689-1755) byl francouzský filosof a spisovatel, především kritik francouzského absolutismu a společnosti své doby. Spis O duchu zákonů (De l'esprit des lois) zařadila církev na Index zakázaných knih.



"O otroctví černochů" Charles Louis de Montesquieu (1748)

Kdybych měl hájit právo, na jehož základě jsem učinili z černochů otroky, řekl bych následující:

Když Evropané vyhladili Američany, museli zotročit Afričany, aby jim měl kdo obdělat půdu. cukr by byl příliš drahý, kdyby plodinu, která jej produkuje, neobdělávali otroci. Ti, o které jde, jsou černí od hlavy až k patě a mají tak rozpláclý nos, že je téměř nemožné je litovat. 

Neumím si představit, že by Bůh, který je velmi moudrou bytostí, vložil duši, a především dobrou duši, do úplně černého těla. Je tak přirozeně se domnívat, že barva tvoří podstatu lidství*, že asijské národy, které mají eunuchy, poznamenaly černochy vždy velmi výrazným způsobem, který je vylučuje z naší společnosti. O barvě kůže můžeme uvažovat podle barvy vlasů, která byla u Egypťanů, nejlepších filosofů světa, tak důležitá, že posílali na smrt všechny rusovlasé lidi, kteří se jim dostali do rukou.

Důkazem, že černoši nemají rozum, je to, že si váží více náhrdelníku ze skla než ze zlata, které je u civilizovaných národů tolik ceněno. Nemůžeme předpokládat, že černoši jsou lidé, neboť jinak bychom si museli vymyslet, že sami nejsme křesťané. Omezení duchové příliš zdůrazňují nespravedlnosti páchané na černoších. Kdyby byly skutečně tak ohromné, nenapadlo by evropské panovníky, kteří mezi sebou uzavírají tolik zbytečných, aby uzavřeli jednu všeobecnou smlouvu ve prospěch milosrdenství a soucitu?




* Otázka barvy kůže černochů byla ve Francii 18. století předmětem živých diskusí. Akademie v Bordeaux, jíž byl Montesquieu členem, vypsala roku 1741 cenu právě na toto téma - Pozn. překl.

Zdroj: "O duchu zákonů I." Charles Louis de Montesquieu
přeložila a poznámkami opatřila Hana Fořtová (OIKOYMENH, 2010)
s. 281

"Masky a tváře černé Ameriky" Josef Jařab (Odeon, 1985)



Antologie věnována afro-americké poezii a literatuře sestavená Josefem Jařabem patří nepochybně k nejrozsáhlejším a hlavně nejkomplexnějším sborníkům o kultuře amerických černochů, který kdy byly vydány v českém jazyce. Její oblast zájmu se nepohybuje jen u poezie, ale analyzuje rovněž černošské politiky (Malcolm X, Eldridge Cleaver nebo Stokely Carmichael) a černošské spisovatele (Ralph Ellison, James Baldwin nebo Richard Wright).

Osudy Josefa Jařaba (ČRo Vltava)


Josef Jařab

Anglista a amerikanista, překladatel, pedagog, politik a první polistopadový rektor Univerzity Palackého v Olomouci Josef Jařab podstatnou část svého života zasvětil propagaci americké kultury a literatury u nás. 

Narodil se 26. července 1937 v Kravařích ve Slezsku. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, kam se po letech vrátil přednášet anglistiku a amerikanistiku. Na sklonku roku 1989 se stal jednou z klíčových postav sametové revoluce v Olomouci. Byl zvolen rektorem Univerzity Palackého a vykonával tuto funkci až do roku 1997. Roku 1990 mu byla udělena profesura. V letech 1996 až 2006 působil ve funkci senátora Parlamentu České republiky, nejprve za volební obvod Olomouc a posléze za Opavu. Dodnes působí jako pedagog na Univerzitě Palackého v Olomouci a věnuje se překladatelské a vědecké práci.  

V pětidílném cyklu, který před pěti lety v olomouckém studiu Českého rozhlasu natočil Jan Sulovský, budeme sledovat životní etapy Josefa Jařaba od dětství až po současnost. Podstatné je, že orientace na kulturu a literaturu Spojených států amerických je u něj nejen povrchní módou uplynulého čtvrtstoletí, ale celoživotním zájmem. „Od prvních setkání s americkou literaturou a kulturou mě fascinovala její pluralita, která je zárukou toho, že se stále něco nového děje. A také duch svobody, který je typický pro jazz, ale i literární a výtvarné umění“, říká v rozhovoru pro právě vycházející Týdeník Rozhlas. 

V onom aktuálním rozhovoru vyslovuje Josef Jařab i své přání do nového roku: „Samozřejmě přejeme jako vždy pohodu, štěstí a zdraví. Ale musíme si také uvědomit, že po roce 1989 nám spadla do klína i svoboda. Asi by bylo dobré popřát lidem, aby tu svobodu vnímali jako dar, jako šanci, jako povinnost. Když toto budeme naplňovat, pak si myslím, že budeme naplňovat i své poslání člověčenství.“ 

Autor:  Jan Sulovský 

zdroj: http://www.rozhlas.cz/vltava/stream/_zprava/osudy-josefa-jaraba--1569830