"F##k fame, that killed all my favorite entertainers" Anderson .Paak



"F##k fame, that killed all my favorite entertainers"
...
"My faith is buried somewhere underneath the town"
...
"And don’t forget that dot, n###a you paid for it"

"The Season / Carry Me" Anderson .Paak

The Nonce "Open Up" (2005*)









"We´re all black in the m*****ing days"






Unreleased tracks of The Nonce originally produced in 1997. ‎The Nonce is Sach and Yusef "Afloat" Muhammad and was a hip-hop duo from Los Angeles, California, that was active in the 1990s. The second member Yusef "Afloat" Muhammad was found dead on the side of Freeway 110 in Los Angeles on May 21, 2000.

"Atentát na Malcolma X" 21.2.1965

                from Mecca_Audio on Vimeo

Záběry (bez zvuku) natočené bezprostředně po atentátu.
21.2.1965, v 15:10, krátce po zahájení shromáždění v Harlemu (v kulturním centru Audubon Ballroom) organizece OAAU byl Malcolm X zasažen 21 výstřely, z toho dvakrát do hrudníku. V 15:30, krátce po převozu do Kolumbijské nemocnice, byl prohlášen za mrtvého.




Video

Silent clip of the Audobon Ballroom immediately after the assassination.
February 21, 1965, at 3:10 P.M., Malcolm X is shot several times just after he has begun to address an OAAU rally at the Audubon Ballroom. Malcolm is pronounced dead at 3:30 pm, shortly after arriving at Columbia Presbyterian Hospital.


Audio
 
Introductory remarks made by Benjamin Goodman (Karim):


"And without any further ado, I bring before you Brother Minister Malcolm, and I pray that you and I will listen—listen, hear, and understand." Malcolm X greeted his followers "As-Salaam Alaikum",
The audience responded: "Wa'alaikum salaam".  Then he tried to deliver his speech, but the assassins threw a smoke bomb and pretended arguing, there is when one of the men yelled: "Get your hand out of my pocket!" Malcolm tried to calm them down saying "Hold it, hold it". The rest of this sad story, as you know it, is one of many black spots that stained recent American history.










"Poselství od černého muže" The Temptations (1969)




"Citadela" Antoine de Saint-Exupéry



"Byl jsem až příliš často svědkem, jak se dal soucit nepravou cestou. Ale my, kdo vládneme lidem, jsme se naučili zpytovat jejich srdce a věnovat pozornost jen tomu, co si ji opravdu zaslouží. Odmítám cítit lítost nad okázalými bolestmi, jež trápí srdce žen, a stejně tak nad umírajícími, a stejně tak nad mrtvými. A vím proč.
           
V jedné době mého mládí ve mně probouzeli soucit žebráci a jejich vředy. Najímal jsem pro ně ranhojiče a nakupoval balzámy. Karavany mi přivážely z jednoho ostrova zlaté masti, po nichž kůže znovu přirůstá k masu. To vše až do dne, kdy jsem pochopil, že si na svém zápachu zakládají jako na vzácném přepychu, kdy jsem je přistihl, jak se škrábou a pomazávají lejnem, jako by hnojili zemi, aby z ní vydobyli purpurový květ. Chlubili se jeden druhému svou hnilobou, byli pyšní na almužny, které dostali, neboť ten, kdo vydělal nejvíc, připadal sám sobě jako velekněz vystavující tu nejkrásnější modlu. Pokud svolili poradit se s mým lékařem, pak jen v naději, že ho ohromí morovým zápachem a velikostí svého vředu. Mávali svými pahýly, aby si vydobyli místo na světě. A přijímali léčbu jako poctu, polichoceně si nechávali čistit a omývat údy, ale sotvaže nemoc zmizela, připadali si náhle bezvýznamní a jaksi zbyteční, neboť už svým tělem nic neživili. A první jejich starostí bylo vzkřísit znovu vřed, který z nich žil. A vyšňořeni opět nemocí, vítězoslavní a marniví, vraceli se s miskou v ruce zpátky na cestu karavan, aby tu ve jménu svého nečistého boha vydírali pocestné.

"Nenávist" Václav Černý



"Nenávisti jsem v sobě nedosáhl. (...) nenávisti nejsem vůbec schopen, leda v chvilkových záchvatech jakéhosi pominutí rozumu  citu, nad nimiž okamžitě se smíchem mávneš rukou; a opovržení mám naopak v sobě k dispozici tolik, kolik je vůbec opovržlivosti na světě! (...) a dovedl jsem svoje opovržení tak málo zakrývat, že jsem platil za nadutce a odnášel si nefalšovanou nenávist svých protivníků, často lidí jen omylných, jako já sám jsem byl člověk omylný, ale nikoliv nenávistný, ani zpupný, jen povýšený a nepříčetně úzkostlivý všude, kde nízkost a podlost a hloupost a omyl měly ponížit moje sebevědomí. Neboť jsem i hloupost vnímal jako pohanu a cizí omyl jako osobní urážku. Nebyl jsem s to je snášet trpělivě, nebyl jsem s to je někomu trpět."

(...) 

"I to já vím bez vás, co všechno v životě vůbec, ve společnosti zvlášť zaslouží nenávisti, třídní nenávisti nebo jiné nenávisti: ale je naprosto nutné nenávidět i tu svou nenávist. Jinak vydáte i společenské soužití i vůbec ten život všanc, nenávist nadobro zaslepí vaši schopnost nezávislého soudu i samu vaši schopnost svobody a možnosti pochopit její smysl. Vždy jsem se v nenávisti, v každé nenávisti, bál reakce vzteklých slabochů, nesvobodných, netvůrčích, spravedlnosti neschopných. Zůstanu u svého blahého opovržení: vždy budu celek společnosti klást nad kteroukoliv, také svou vlastní třídu. Samota a opovržení, radím vám k nim: ve světě, v němž nám bylo dáno žít, jsou to jediné platné reakce vzdělance, nemá-li přijít o rozum a naději."

(Paměti III, s. 355 a 639-640)

"Historie / History" Paul Valéry





"Historie je nejnebezpečnější ze všech plodů, počatých lidským itelektem. Umí přivolávat sny, omámit celé národy a spoutat je falešnými vzpomínkami..., udržuje jejich staré rány otevřené, trýzní je, nedopřeje jim klidu a podněcuje v nich megalomani i posedlost pocitem pronásledování."

Paul Valéry "Úvahy o dnešním světě"
(Regards sur le monde actuel, 1931)
 

*  *  *

"History is the most dangerous concoction the chemistry of the mind has produced. It sets people dreaming, intoxicates them, engenders false memories, exaggerates their reflexes, keeps old wounds open, torments their leisure, inspires them with megalomania or persecution complex."

Paul Valéry "Reflections on the World Today"
(Regards sur le monde actuel, 1931)  

Elizabeth Eckford (Little Rock Nine) 4. září 1957



Elizabeth Eckford byla jednou z devíti afroamerických studentů, známých též jako "Little Rock Nine", kteří se jako první pokusili zapsat na střední školu v Little Rocku, hlavním městě Arkansasu. Případ o segregaci ve veřejném školství "Brown v. Board of Education", v němž nejvyšší soud v USA 17.května, 1954 jednohlasně rozhodl ve prospěch Afroameričanů, označil dosavadní pravidla jako nezákonné a cesta pro posun v postavení černochů na celém území USA se mohla začít pomalu měnit.


Grandmaster Caz: "Gangsta Rap měl definitivně škodlivý účinek na naší komunitu a kulturu"



Grandmaster Caz: "...každejch pár let je v hudbě určitý posun ve stylech a trendech. Singl "Planet Rock" byl velký posun v 82, kdy všechno bylo většinou zaměřený na party tracky, tak se vytvořil v podstatě nový žánr. Všechno, co vyšlo potom bylo v duchu tohohle elektro-zvuku. Když se ale podíváš dál do poloviny 80. let, uvidíš, že hip hop se vrátil zpět lyrice. Objevily se jména jako KRS One, Big Daddy Kane, Kool G Rap a tyhle chlápkové se pomalu dostávali do popředí. Jakmile se rozjela "zlatá éra", 85 - 90 a 91, hip hop měl najednou velmi široký spektrum, měl si různý styly hip hopu. Každej byl svým způsobem lyrický, ale lyrický svým vlastním stylem. Měl si např. rapery, co byli vtipný, jako Biz Markie. Pak tu byli ti, co jeli spíš tradicní styl rýmování jako já a Melle Mel nebo Big Daddy Kane a Kool G Rap. Byli tu týpci jako Special Ed, Kwamé, Chubb Rock nebo ženský rapperky: MC Lyte, Queen Latifah. Všechny tyhle lidi dokromady. Pak tu ale byl "uvědomělý rap", byli tady Poor Righteous Teachers, KRS One, P.E. začínali být v povědomí, rozumíš. Hip hop v týhle době byl celkově víc uvědomělý. Když se na to celý podíváš, každý v podstatě do týhle doby patřil a měl určitý přínos... Pak ale přišly 90. léta a hip hop začal bejt příliš uvědomělý, a tak přišel gangsta rap. Rozumíš, sundej africký přívěšky, přestaň mluvit o míru a jednotě, a rozjeď kurvy, koks a někoho zmlať.

Vlad: Vadilo ti to?

Grandmaster Caz: Jasně, vadilo mi to. Tehdy, když si byl "uvědomělý rapper", tak si už nemohl získat nahrávací smlouvu, protože hip hop už nejel ve tvym stylu. A tohle se rozjelo právě kvůli gangsta rapu, tý gangsta mentalitě a určitým lidem, co tehdy byli okolo. Oni naprosto pohřbili tuhle kulturu, rozumíš. Prostě konec; De La Soul konec. A Tribe Called Quest konec. Oni tady samozřejmě pořád byli, ale tenhle styl změnil naprosto celý charakter hudby.

Vlad: A co sis myslel o N.W.A. když se prvně objevili?

Grandmaster Caz: N.W.A. byli (hudebně) skvělý v tom, co udělali, ale měli definitivně škodlivý účinek na naší komunitu, na poselství, co vysílala ven, rozumíš. Hudebně to byl naprostý přelom, ůžasný, ale pro mě?... Já tu dobu zažil, znal jsem je osobně. Zulu Nation mělo klub v LA, Eazy E občas přišel, Ice Cube, všichny...A všechno bylo ok, byli jsme kámoši. Myslím si ale, že to nebyl ani tak moc ten interpret, kdo to celý rozjel, jako spíš hudební průmysl, kdo udával směr. Oni si v podstatě najali lidi, aby dělali, co oni potřebujou.

Vlad: Chceš říct, že "Criminal Minded" od BDP byla první gangsta deska?

Grandmaster Caz: Nee 

Vlad: Na obalu jsou se zbraněma...

Grandmaster Caz: ...ano, ale na sebeobranu (smích). Drží bouchačku jako Malcolm...

Vlad: To je cover tý druhý desky (By All Means Necessary)

Grandmaster Caz: Ok, ale KRS mluvil vždy o ulici, rozumíš, bronx konverzace: uděláš nějakou blbost a dostaněš.

Vlad: a co jak říká: "poslouchej, jak moje devítka střílí"

Grandmaster Caz: To je ale úplně jinej druh konverzace, než jako že "hele, rozstřílím ti ksicht", žádný řeči, že mám 5kilo koksu, bla bla, zastřelim tvoju dceru a mámu. Tohle prostě není ten samej druh konverzace. KRS prostě říkal: "hele já mam taky bouchačku, ok? Já mám svojí, ty máš svojí, nikdo si tady nebude na druhý vyskakovat", to bylo to, o čem KRS mluvil. Později se z toho stalo: "roztřílím tohohle negra, zabiju fízly, bla bla...". KRS ale nebyl extrémní.

Vlad: A to ti vadí?

Grandmaster Caz: Jo, to mi vadí. Věděl jsem, že to nebude dobrý pro hip hop. Možná to mohlo bejt dobrý pro rap...Tehdy se objevil crack a možná, že chtěli prodat víc cracku, tak k tomu využili hudební průmysl.


Grandmaster Caz (Cold Crush Brothers)

Rosa Parks, 1. prosinec 1955



Zadní sedadla v autobusech měla být určena jen pro Afro-američany a zákon "Jim Crown" udržoval toto pravidlo ve společnosti od konce 19.století, kdy byla zákonem stanovena rasová segregace na všech veřejných místech v USA. Pravidlo "separate but equal" formovalo životy černochů v USA a vše naznačovalo nulovou změnu v jejich postavení.

Zcela zásadní obrat v pravidlech proběhl 1.prosince 1955, kdy Rosa Parks odmítla uvolnit sedadlo bělochovi a dala tím do pohybu události, které ukončily segregaci mezi bělochy a černochy. Organizace NAACP v čele s M.L.Kingem organizovala bojkot autobusové dopravy, který ukončilo soudní rozhodnutí z 13.listopadu, 1956 a označilo segregaci ve veřejné dopravě za nezákonnou a protiústavní.

V příběhu Rosy Parks je ještě nutné dodat, že nebyla první, kdo se takto postavil pravidlům, o devět měsíců dříve se podobně zachovala Claudette Colvin, ale její případ nebyl tak medializovaný jako ten Rosy Parks.







Antonín Dvořák feat. Harry T. Burleigh „Z Nového světa“



Dvořákova Symfonie č. 9 „Z Nového světa“ vznikala během jeho pobytu v New Yorku, v letech 1892–1895. Obecně je známo, že se Dvořák po příjezdu do Nového světa zajímal o indiánskou a afroamerickou tradiční hudbu, pro někoho může být ale novinka, že přímo v jeho nejslavnější skladbě byl použit černošský spirituál, který si Dvořák vypůjčil od svého žáka a přítele Harry T. Burleigho, prvního afroamerického skladatele.

Dvořák zastával funkci ředitele Americké národní konzervatoře, kde se Burleighem setkal. Během tří let strávených v NYC zasvětil Burleigh Dvořáka do světa černošských spirituálů a písní z dob otroctví, které znal od svého dědečka. Na oplátku zakomponoval Dvořák dvě Burleigho skladby ("Goin' Home" a "Swing Low, Sweet Chariot") do nejhranější symfonie světa.




H.T. Burleigh "Goin' Home" 




Antonín Dvořák „Z Nového světa“ Symfonie č.9, e-moll, op. 95

2. věta: Largo





"Fundamentalismus" Ivan O. Štampach




"Tendence v islámu označované souhrnně a nediferencovaně jako fundamentalismus se po klasikovi Felixi Tauerovi, který postihl ranou etapu tohoto vývoje, v českém prostředí věnují především specializovaní religionisté, orientalisté a politologové, původně afrikanista a arabista Luboš Kropáček a spíše politologicky zaměřený Miloš Mendel. Zde lze jen odbornou rozpravu stručně shrnout a zařadit do souvislosti se současnou religiozitou a jejími problematickými jevy. 

Přednostním důrazem původního amerického protestanského fundamentalismu byla neomylnost Bible. Ta se v tomto prostředí bere jako bezprostřední záznam Božího zjevení, jako by to byl text nadiktovaný Bohem. Texty, u nichž si tradiční křesťanství dovolovalo alternativní výklady, např. o stvoření světa v prvních dvou kapitolách biblické knihy Genesis, chápou jako zprávu o době a postupu tvoření jednotlivých skutečností, Země, Slunce, Měsíc a hvězd, jakož i rostlin a živočichů a nakonec člověka.

Protože islám má podobný vztah ke Koránu a pokládá jej za text přímo od Boha, má se za to, že fundamentalismus je v islámu zastoupen víceméně univerzálně. Zde je nutno poukázat na nedorozumění. Místo Koránu v islámu je méně podobné místu Bible a více podobné místu Ježíše Krista v křesťanství. Zatímco v křesťanství je Boží slovo přímo osobně přítomno v Ježíši Kristu a kniha (Nový zákon a celek Bible) je sekundární, v islámu je tomu naopak: Korán dokonale zrcadlí Božskou Knihu, je nestvořeným Slovem ve stvořené knize, zatímco Muhammad jako posel a prorok Boží je sekundární skutečností, ustupuje vůči božskému Koránu jako pouhý člověk relativně do pozadí. Pokud bychom identifikovali tradiční islámský vztah ke Koránu jako fundamentalismus, museli bychom podobně hodnotit i oddaný křesťanský vztah k Ježíši Kristu nepřipouštějící u něj lidskou nedokonalost a omylnost, natož poklesky a provinění."


zdroj: "Na nových stezkách ducha" Ivan O. Štampach (s. 211-212)

"Inside IS - 10 dnů v "Islámském státě"´ Jürgen Todenhöfer (Ikar, 2015)


Jürgen Todenhöfer cestoval jako první západní publicista, v doprovodu těžce ozbrojených džihádistů, po „Islámském státě“. Byla to dobrodružná akce s nejistým koncem. Jedině tak ale bylo možné poznat zblízka život nejnebezpečnějších teroristů na světě, jejich všední den a motivaci. Provést natolik podrobné rešerše v IS se dosud nikomu nepodařilo. 
„Člověk tam musí přijít, aby pochopil fenomén ‚Islámského státu‘. Máme-li nad nepřítelem zvítězit, musíme ho poznat,“ tvrdí autor. Jeho kniha důrazně varuje před radikálními a nelidskými cíli „Islámského státu“, pro něž neexistuje žádné ospravedlnění. Především z hlediska islámu. Podle Todenhöfera je IS dítětem války proti Iráku, jež neměla sebemenší oporu v mezinárodním právu. Reportáž z „říše zla“ je naléhavou výzvou k nalezení politického východiska ze spirály násilí na Blízkém východě a obhajobou rozumné protiteroristické politiky.

........................
Název: Inside IS - 10 dnů v "Islámském státě"
Autor: Jürgen Todenhöfer (*1940)
Název originálu Inside IS - 10 Tage im "Islamischen Staat" 
Překlad: Vítězslav Čížek
Nakladatel: Ikar
Rok: 2015
Počet stran: 270
........................




Obsah

I.     Zrození "Islámského státu"
II.    Cíle Západu
III.   Hledání pravdy
IV.   Cesta na frontu IS
V.    Chat s terorem
       Salim
       Abú Katada
VI.   Matka džihádisty
VII.  Konkretizace cesty
VIII. Cesta do "Islámského státu" - hrubý náčrt hororového snu
       Až těsně k hranici
       Deset dní v IS
IX    Otevřený dopis chalífovi "Islámského státu"
X.    Doslov k Džihád Johnovi
      
       Rejstřík osob


Film "Nothing But a Man" jako sonda do černochovy duše



Podobně jako hnutí „negritude“ (1) přineslo
v Evropě zcela nový obraz černocha prostřednictvím literatury, rovněž i Amerikou se prolila „New Negro" vlna a počátkem 20. století se afroamerická literatura plně rozvinula hlavně díky harlemské renesanci. 

Tomuto literárnímu boomu ale podstatně ulehčil cestu autobiografický román z dob otroctví a po něm, od autorů Sojourner Truth, Harriet Jacobs, Booker T. Washington nebo Frederick Douglass (2), které můžeme označit za počátek afroamerické kultury.