Muhammad Azíz Lahbábí "Islámský personalismus"



…Maročan Muhammad Azíz Lahbábí (1922 - 1993)…, podle jeho výkladu islámu přinesl oproti staré arabské svázanosti s kmenem vědomí osobnosti. Pro vznik islámského osobnostního vědomí je důležitá níja (předsevzetí), rozlišující elán srdce od návyku a stádního ducha. Úlohu plní šaháda, ale obráceně: vychází od Boha, aby se vrátila ke svědčícímu já.
"Šaháda je bipolární; dosvědčením prohlašujeme existenci Boží a svědectví samo zároveň potvrzuje osobnostní existenci svědka. Je to věčné střídání transcendence a imanence, absolutna a konečnosti, duchovního a institučního, metafyziky a psychiky. Osobnost se sama postihuje na počátku a na konci šahády. Zde je její ontologická hodnota. Věřící dosvědčuje před tváří světa lidí: „A takovýmto způsobem jsem vás učinil obcí vzdálenou krajností, abyste byli svědky o lidech a aby Posel byl svědkem o vás“ (2:143). Vyplývá z toho, že šaháda ustavuje psychologický vztah k druhému, protože mé já a druzí se podílejí na tomtéž svědectví, a sociologicky se konkretizuje přizpůsobením naší existence a našeho chování vůči druhým. Věřící je součástí takového my, kde se klade víra jedněch jako opozice k bezvěrectví druhých."
Muhammad Azíz Lahbábí: aš-šachsáníja al-islámíja (Islámský personalismus), 1964


Zdroj: "Duchovní cesty islámu" Luboš Kropáček (Vyšehrad, 1998), str.270 

Muhammad Iqbál "Konservatismus v náboženství"


„Konservatismus je v náboženství stejně škodlivý jako v jiných oblastech lidské činnosti. Ničí tvořivou svobodu já a uzavírá cesty novým duchovním počinům. To je hlavním důvodem, proč naše středověké mystické metody nemohou nadále přinášet původní objevy dávné pravdy. Fakt, že náboženská zkušenost je nesdělitelná, však neznamená, že by náboženské úsilí člověka bylo marné. 


"Notes from Prison, 1983-1988" Alija Ali Izetbegovic



As the leading Muslim political spokesman and intellectual, Izetbegovic was imprisoned by the Yugoslavian government in 1983 for a 14-year sentence. During the six years he served in prison, Izetbegovic wrote notes on life issues, religion and culture, and politics and political philosophy. These reflections were smuggled out of prison and edited for publication along with a selection of letters from his family. After describing prison life, Izetbegovic has organized his reflections into sections. From his first note "When I lose the reasons to live, I shall die," Izetbegovic provides a provocative collection of reflections that will interest scholars and researchers of contemporary Balkans, European Islam, and life during the last days of Communist Yugoslavia.

(Greenwood Press, 2001)

Number of pages: 264





CONTENTS

Preface
Chapter 1 - On Life People and Freedom
Chapter 2 - On Religion and Morality
Chapter 3 - Political Notes
Chapter 4 - Islam Between East and West
Chapter 5 - Communism and Nazism
Chapter 6 - Thoughts on Islam - Historical and Other Observations
Appendix - From My Children's Letters



"Romové ve fotografii Evy Davidové" (Fortuna, 2001)



Eva Davidová, PhDr., CSc. – etnografa, socioložka a historička umění, patří k naším předním badatelům v oblasti romistiky . Narodila se 28.prosince 1932 v Praze. Vystudovala etnografii a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

"gossiping / pomlouvat"





Father Brendan Flynn: Jedna žena klevetila s přítelkyní o muži, kterého sotva znala. (...) Tu noc měla sen. Objevila se nad ní velká ruka a ukázala na ni. Ihned ji zachvátil silný pocit viny. Další den šla ke zpovědi. Šla ke starému knězi, otci O'Rourkeovi, a řekla mu o tom všechno. "Je pomlouvání hřích?", zeptala se toho starého muže. "Byla to ruka všemocného Boha, která na mě ukázala?" "Měla bych vás žádat o rozhřešení?" "Řekněte, otče. Udělala jsem něco zlého?" "Ano!" odpověděl otec O´Rourke. "Ano, ty omezená a nevychovaná ženo! Vznesla jsi falešné svědectví proti svému bližnímu, hrála jsi nepěknou hru s jeho pověstí, a měla by ses pořádně stydět!" Žena tedy řekla, že ji to mrzí a požádala o odpuštění. "Ne tak rychle!" řekl O'Rourke. "Chci, abys šla domù, donesla jsi na střechu polštář, rozřízla ho nožem a vrátila se sem ke mně.Tak se žena vrátila domù, vzala polštář z postele, nůž ze zásuvky, šla po požárním schodišti na střechu a bodla do polštáře. Pak se vrátila ke starému knězi, jak jí bylo řečeno. "Probodla jsi ten polštář nožem?řekl. "Ano, otče." "A jaký byl výsledek?" "Peří," řekla. "Peří?" opakoval on. "Peří, všude, otče." "Teď chci, aby ses vrátila a sesbírala každé peříčko, které vítr rozfoukal." "Ale," řekla, "to nepùjde." "Nevím, kam se všechna poděla. Vítr je všechny roznesl." "A takové," řekl otec O'Rourke, "jsou pomluvy!"


Pochyby (2008)





Father Brendan Flynn: A woman was gossiping with her friend about a man whom they hardly knew (...). That night, she had a dream: a great hand appeared over her and pointed down on her. She was immediately seized with an overwhelming sense of guilt. The next day she went to confession. She got the old parish priest, Father O' Rourke, and she told him the whole thing. 'Is gossiping a sin?' she asked the old man. 'Was that God All Mighty's hand pointing down at me? Should I ask for your absolution? Father, have I done something wrong?' 'Yes,' Father O' Rourke answered her. 'Yes, you ignorant, badly-brought-up female. You have blamed false witness on your neighbor. You played fast and loose with his reputation, and you should be heartily ashamed.' So, the woman said she was sorry, and asked for forgiveness. 'Not so fast,' says O' Rourke. 'I want you to go home, take a pillow upon your roof, cut it open with a knife, and return here to me.' So, the woman went home: took a pillow off her bed, a knife from the drawer, went up the fire escape to her roof, and stabbed the pillow. Then she went back to the old parish priest as instructed. 'Did you gut the pillow with a knife?' he says. 'Yes, Father.' 'And what were the results?' 'Feathers,' she said. 'Feathers?' he repeated. 'Feathers; everywhere, Father.' 'Now I want you to go back and gather up every last feather that flew out onto the wind,' 'Well,' she said, 'it can't be done. I don't know where they went. The wind took them all over.' 'And that,' said Father O' Rourke, 'is gossip!

Play: "Doubt: A Parable" by John Patrick Shanley

Movie: Doubt (2008)

"Černé umění" Amiri Baraka (1969)




Chceme živá slova moderního světa.
Živé tělo, kterým proudí krev.
Srdce, mozek a duši, která plive oheň.

(...)

Chceme Básně, které zabíjejí.
Vražedné Básně, Básně, které střílí jako pušky.
Básně, které se perou s policajtama v ulicích,
Berou jim zbraně a nechávaj jejich mrtvá těla ležet.

(...)

Básně, které vykřiknou jed na bestie v zelených baretech.
Básně, které zbaví svět dobra a lásky.
Nechť se už nepíší žádné Básně o lásce,
Dokud Láska nebude existovat svobodně a čistě.








Zdroj:
"Selected Poetry of Amiri Baraka/LeRoi Jones"
William Morrow & Co; 1St Edition edition (October 1979)


Další poezie od Leroi Jenes / Amiri Baraka

"Černý policajt vs. bílý policajt" James Baldwin



Ukázka z eseje "Černoši jsou antisemitští, protože jsou antiběloští", od amerického spisovatele James Baldwina, ukazuje zajímavou sondu do společnosti, kde můžeme nahlédnout do velmi komplikovaného labyrintu psychologie myšlení amerického černocha 40. a 50. let 20. století. Rozkrývá na první pohled jednoduchou rovnici "černí vs. bílí" a naznačuje, že staletí otroctví a dále období pod segregačními zákony Jim Crow* způsobily daleko "hlubší poranění" než se na první pohled zdá. Samotný název může naznačovat jisté protižidovské nálady, ale sám Bladwin v tomto eseji píše, že pro Afroameričany tehdy nebyl rozdíl mezi bělochem a židem, a spíše řešili přístup zbytku společnosti (bez rozdílu etnicity) vůči černošské menšině. V Baldwinově tvorbě se koneckonců několikrát zmínilo utrpení židů za 2. světové války, o kterém se Baldwin mohl dozvědět více něž jakýkoli Američan, protože v Evropě strávil mnoho let.

"Nad Evropou půlměsíc I." Karel Černý (Karolinum, 2015)



Co spolehlivě víme o českých, evropských či amerických muslimech? Jsou skutečně tak odlišní? Jsou neintegrovaní a neschopní akceptovat principy, na nichž stojí fungování Západu? A co vlastně ovlivňuje naše mínění a formuje naše stereotypy při vnímání muslimských komunit žijících v západních společnostech? Kniha pro laiky srozumitelnou formou a přístupným jazykem prezentuje výsledky mnohaletých systematických empirických výzkumů českých sociologů, religionistů, antropologů a sociálních geografů. Naznačuje odpovědi na aktuální otázky, aniž by se uchylovala k nepodloženým spekulacím a dojmům, jichž lze nabýt při sledování vždy nutně selektivních médií či dokonce otevřeně islamofobních internetových diskusí. 


"Salafitský islám" Pavel Ťupek (Academia, 2015)



Salafitský islám je bezesporu velmi progresivním proudem sunnitského islámu. Médii bývá spíše nazírán prizmatem jeho poměrně nedávného vývoje a vnímán jako směr nejen silně sociálně konzervativní, ale i jako krajně radikální a někdy vysloveně extremistický. Předkládaná monografie interpretuje složitý teologický a ideologický vývoj salafitského islámu (salafismu) v historických souvislostech. 

"Each One Teach One"






Harlem, 131st street (NYC)

 
*Fotografie byly pořízeny během mé návstěvy NYC/NJ/Philadelphia (květen 2001 a leden-březen 2003)

*All these pictures were taken during my visit of NYC/NJ/Philadelphia in May 2001 and January-October 2003

Výročí masakru ve Srebrenici




Srebrenickou enklávu, která je dnes výlučně srbská, obývali až do vypuknutí války na jaře roku 1992 převážně Muslimové. Z celkového počtu 36 666 lidí žijících na území „opštiny“ (okresu) Srebrenica se podle sčítání lidu z roku 1990 k muslimské národnosti hlásilo 75,2 procenta obyvatel. Srbové tvořili jen 22,7 procenta. V samotné Srebrenici, kde žilo kolem 6000 lidí, byly národnostní poměry stejné.

Pomáhat a chránit, Pt. 2



Demonstrace Adama B. Bartoše a Tomia Okamury, Václavské náměstí 1.7.2015.
(zdroj: Britské listy)


Zatýkání politologa z pražské filozofické fakulty UK Ondřeje Slačálka (1.7.2015)
(zdroj: Britské listy)



Fotografie použitá na obalu singlu „Haze Shade of Criminal“ od Public Enemy zachycuje Thomase Shippa a Abrama Smitha, kteří byli 7.srpna, 1930, ve městě Marion (Indiana) lynčováni fanatickým davem bílých rasistů. Tito dva Afroameričané byli nejprve vyvlečeni z vazební cely, ubiti k smrti a jejich mrtvá těla byla pověšena na strom davem ozbrojeným puškami a baseballovými pálkami.

Fotografii pořídil Lawrence Beitler a po jejím zveřejnění byla tato fotografie inspirací pro židovského umělce Abel Meeropol a jeho politickou báseň „Strange fruit“ anebo Billie Holiday, která tuto báseň zhudebnila a prezentovala v roce 1939.

"Harlem, Summer 1964" Světová literatura (3/1965)







Fotografie jsou z časopisu Světová literatura (3/1965) a byly publikovány k povídce Jamese Baldwina „Dopis z jedné oblasti mého mozku

"Historie jedné vraždy" Genrich Borovik (LN, 1981)



Sovětský publicista seznamuje s okolnostmi zavraždění černošského pastora Martina Luthera Kinga, nositele Nobelovy ceny míru, jednoho z vůdců hnutí za občanská práva ve Spojených státech, a s podivným způsobem vyšetřování atentátu. Na základě různorodého materiálu, který shromáždil, upozorňuje na přípravy FBI, které měly znemožnit Kingem připravovaný pochod chudých na Washington, a odhaluje rozpory ve svědeckých výpovědích při vyšetřování.


..........................
Název: "Historie jedné vraždy: Kniha o M. L. Kingovi"
Autor: Genrich Borovik
z ruš. přel. Alena Šmausová
Vydavatel: Lidové nakladatelství, 1981
Počet stran: 111 s.
..........................