Bedřich Fučík "Kritikou na hlubinu" (audio)



O "kritických příležitostech" Bedřicha Fučíka, editora, ředitele nakladatelství Melantrich a vězně v padesátých letech minulého století, vypráví spisovatel a literární vědec Vladimír Binar. (11.5. 2013)


více audio souborů zde

mluvené slovo (mp3, soundcloud)
http://dilo-fxs.blogspot.cz/search/label/*%20mluven%C3%A9%20slovo%20*






Jaroslav Durych "Praxe mlčení" (Esej z roku 1917)


Eseje Jaroslava Durycha z let 1917-1931, vybrané z knihy "Eseje o umění",
vydané nakl. Host v roce 2001.
K 50. výročí autorova úmrtí připravila Alena Blažejovská.


Pořad: Psáno kurzívou
Účinkuje: Vladimír Hauser.
Režie: Radim Nejedlý.




mixtape "loopdiga" Jan Havel (Belavenir Design Studio)




Nevydaná verze mixtapu "loopdiga" (MA, 2002)

cover: Jan Havel (Belavenir Design Studio)




"Dobročinnost a vztah islámu k chudobě" Jan Sušer (DINGIR, 2014)

 „Přijde škudlil do ráje?“ Dobročinnost a vztah islámu k chudobě

Vztah islámu k chudobě je – jako je tomu v jeho rámci i se vším ostatním – téma široké, ba bezbřehé, zahlcené množstvím tradic i právních ustanovení. Dobročinnost je pak téma, které patří k vlastnímu jádru islámu a jeho sebevnímání, k jeho každodennímu životu i k jeho společenským institucím. Charita není vnímána v západním duchu jako věc osobního vkusu a angažovanosti jednotlivce, ale patří k úkonům de facto kultickým

Autorem článku je Bc. Jan Sušer (*1984) pracuje jako vedoucí redaktor v odborném nakladatelství.
Zabývá se mormonismem, západním esoterismem a levicovou teorií. 
Článek vyšel 17. Března v časopise DINGIR (1/2014, 17. ročník)




Download (PDF) 1.2MB




"Latentní islamofobie"

Shlédl jsem krátké video Večerní akademie religionistiky (HTF UK v Praze) o křesťanské morálce s profesorem Tomášem Halíkem, ve kterém říká, že desatero by mohl znát i Žid nebo budhista, muslim není zmíněn. Proč? Náhodou to nějak uniklo? Dnes může muslim nebo islám uniknout někomu z mysli? Pochybuji…

Domnívám se, že latentní vymezování se vůči islámu a záměrné ignorování, může muslimy radikalizovat více než očividná křivda nebo policejní/vojenská agrese. Všímám si tohoto fenoménu už delší domu, hlavně v projevu České televize a Rozhlasu, skoro mám obavu, že začnu být schizofrenní a věřit konspiračním teoriím. Již zmíněný Český rozhlas je kapitola sama pro sebe, o které by šlo napsat samostatnou analýzu. Podobný dojem jsem měl z knihy "Malé dějiny filosofie" Hans Joachim Störig, která věnuje židovské a arabské filosofii jen dvě stránky z 653(?).   
U pana prof. Halíka mě to ale svým způsobem nepřekvapuje, protože v jeho knize "Co je bez chvění, není pevné" (Lidové noviny, 2010) píše o zkušenostech z muslimských zemí, konkrétně z Egypta a jeho setkání s učencem z univerzity Al-Azhar, v této pasáži používá výraz „inšá´Alláh“ (česky: „bude-li si Bůh přát“), který se používá v muslimských zemích při zmínce o budoucnosti a plánech, které chce muslim udělat.

Chápu, že je potřeba pro čtenáře a české obzvlášť, protože oni milují orient a tuny horkého písku, ačkoli islámské náboženství je pro ně už trochu problém, udělat arabsko-orientální atmosféru. Autorovi ale nedochází, že tímto aktem se dopouští konzervování stereotypu o islámu a muslimech. Často se setkávám s lidmi, co si myslí, že Alláh je „muslimský bůh“, sedící někde na mraku mezi Mekkou a Medínou, už ale nikomu nedojde, že to může být pouze výraz v arabštině pro Jediného Boha, stejného, ve které Ho věří Žid a křesťan. V arabsky mluvících zemích říká Žid i křesťan Bohu svým jazykem, tedy Alláh.
Z textu knihy prof. Halíka mám pak pocit, že byl skutečně v zemi „Tisíce a jedné noci“ a ne v zemi, kde se vyznává náboženství, které respektuje všechny Proroky (od Adama, přes Abraháma, Mojžíše, Ježíše až k Mohammedovi (PBUH), náboženství inspirující člověka k vyznávání čisté víra v Boha a ne modlářství. Náboženství, jež svým apelem na lidský rozum a transcendentno zároveň, vybízí k aktivitě a zúčastnění se života, nikoli k ignorantskému fatalismu.

Ta fascinace orientem a snaha o jeho naroubování do evropského světa je pro mě dodnes velká záhada. Jíst vepřo-knedlo-zelo, popíjet u toho pivo a mít na stole „birrát“ s mátovým čajem je přinejmenším bizarní záležitost. Toto není přehnaná stylizace mé domněnky, ale (bohužel) osobní zkušenost z Čech.
Podprahová negace islámu se týká rovněž i religiozity obecně. Z medií lze pochopit, že praktikování víry (jakékoli) je podivné a proto se při zmínce o těchto lidech zdůrazní, že patří k těm „moderním“ nebo sekularisticky smýšlejícím, aby se náhodou náboženství neukázalo jako hlavní faktor formující jejich světonázor. Toto je opět osobní zkušenost s pořadem „Příběhy 20. Století“ (Český rozhlas) a osudy českých Židů před druhou světovou válkou.

Chtěl bych také zdůraznit, že si pana prof. Halíka velice vážím a moje kritika není negací celé jeho osoby, jinak bych si jeho knihu nekupoval. Není pochyb, že jeho snahy o výklad náboženství pro současného člověka je potřebná, ne-li nutná, protože osobností jako on působících na veřejnosti je velmi málo.
Kritikou bych chtěl upozornit na přehlížení muslimů jako součásti společnosti a ostrakizování jejich pozice. Muslimové jsou její součástí a debata o multikulturalismu je vedena stylem, jakoby byl fází, co teprve nastane. Multikulturalismus je naopak realitou a nevyhnutelnou budoucností a jedinou variantou pro současný i budoucí svět, protože cizinci nikam neodejdou, oni byli a budou součástí každé společnosti. Také chci apelovat na ty, co se snaží (doufají), že se jim islám nebo oni jemu nějak vyhnou. V kulturní a společenské realitě se s ním budou potkávat čím dál častěji a je také na nich jaký ten islám bude.

Vzkaz Kateřině Radostové a Úsvitu přímé demokracie

Dobrý den, paní Radostová, přečetl jsem si na Vašem blogu, že Vám leze mráz po zádech a děsí kniha „Tauhíd – islámský koncept Boha“. Uvádíte pasáž, "neislámské vlády je nutné upřímně nenávidět" a v neposlední řadě: "Že věřící muslimové jsou nadřazeni nevěřícím", které, dle Vaší interpretace, označujete za "náboženský fanatismus toho nejhoršího ražení". Rád bych zareagoval, protože demagogie, se kterou obviňujete muslimy je skutečně neuvěřitelná.

Kniha Bilála Philipse je teologický text, který se zabývá islámským monoteismem a mluví o náboženské věrouce (aqída) a teorii, jak chápat pojem Boha z islámského pohledu. Skutečnost, že se tento pohled vymezuje vůči názorům: mít strach z černé kočky, co nám přeběhne přes cestu, čísla 13 nebo klepáním na dřevo, může být pro Evropana nový pohled, nicméně ne důvod, aby se za to někdo zavíral nebo vběhnout se samopalem do mešity během bohoslužby a vyhrožovat zastřelením každému, kdo se pohne!
K té nenávisti: jedná se o „nenávist“ k muslimským vládám, které se neřídí islámem, proto je nazývá „neislámskými“, nikoli k vládám nemuslimským ve smyslu geopolitickém! Ke způsobu vyjadřování autora je nepochybně správné se vyjádřit, a i já jako muslim bych takto neformuloval praktikování islámu. Pro mě je ale víc znepokojující fakt, že tento názor představuje problém, ale podobné názory (např. Anarchistických hnutí), které jsou pro občana ČR stejně dostupné v knihkupectvích jako kniha Tauhíd už problémem nejsou, nebo spíš nechtějí být. Tento očividně dvojí metr naší policie ve způsobu v odhalování organizovaného zločinu mě nejen děsí, ale utvrzuje v nedůvěře k ní, jako instituci a nebudu vůbec překvapen, až bude muslimům nařízeno nosit žlutý půlměsíc na klopě kabátu a zakáže se jim sedět v parku a chodit po chodníku.
Asi největším překvapením v islamfobních výlevů je pro mě Vaše poukázání na pasáž ze stejné knihy o rozdílnosti v postavení mezi lidmi. Vaše interpretace tvrdí "že věřící muslimové jsou nadřazeni nevěřícím". Toto obvinění je lež a pasáž, kterou jste přímo použila pro svůj článek zní jinak (str. 103, kap. Taqwa). Řekl bych, že Vaše nenávist k islámu a muslimům je rychlejší než mozek, protože jinak si nedokážu vysvětlit naprosto nelogické obvinění a poukázání na pasáž, kde je rovněž odpověď, nebo alespoň vysvětlení toho, proti čemu brojíte.
V knize se píše:  „V rámci jedné komunity věřících jsou někteří jedinci nadřazeni druhým, a tato nadřazenost je přímým důsledkem jejich vlastního snažení. Jde o nadřazenost související s ímánem čili vírou, její silou a hloubkou.“ (str. 103, kap. Taqwa)
Výraz „taqwa“ znamená v arabštině „bohabojnost“, ímán lze přeložit jako víra, vnitřní chápání a uvědomování si Boha. Autor v této pasáži mluví pouze o víře ve vztahu k jedinci a s tím související „silou a hlubokou“ jeho bohabojnosti; to je i explicitně řečeno ve stejném odstavci, na který poukazujete. Jinými slovy jde o přirozený rozdíl mezi lidmi, podobně jako můžeme hodnotit IQ, emoční inteligenci, zručnost, kreativnost apod. Nechápu, jak by mohl Jamajčan tmavé pleti žijící v 21. století mluvit o nadřazenosti jednoho člověka vůči druhému. Rovněž je Vaše nařčení nesmyslné a nemohlo by obstát v debatě, protože v sám autor v této knize nepřímo poukazuje na rasistickou teologii sekty Nation of Islam z USA nebo kastovní systém v hinduismu, kde narození ve „špatné“ společenské skupině právě determinuje osud jedince a potvrzuje Vaše nařčení, které zde mylně podsouváte islámu nebo muslimům.
Obecně bych řekl, že Vaše poukazování na „nepravosti“ byla spíš snaha získat lehce body, což naštěstí dle výsledků voleb neproběhlo. Dále bych chtěl říct, že Váš neúspěch posílil mé mínění o politickém smýšlení v naší zemi a odolnost vůči populismu v levelu obchodních řetězců Lidl nebo Penny market.