al-Qur´an: (sura 2, Al-Baqara, اسورة 2 – البقرة verš 177)





177. Zbožnost nespočívá v tom, že obracíte tváře své směrem k východu či západu, nýbrž zbožný je ten, kdo uvěřil v Boha, v den soudný, v anděly, Písmo a proroky a rozdává z majetku svého bez ohledu na lásku k Němu příbuzným, sirotkům, nuzným, po cestě (Boží) jdoucímu, žebrákům a na otroků vykoupení, a ten, kdo modlitbu dodržuje a almužnu udílí. A zbožní jsou ti, kdož úmluvy své dodržují, když je jednou uzavřeli a v protivenství, v neštěstí a v dobách násilí jsou trpěliví - to jsou ti, kdož víru pravou mají, a to jsou bohabojní.

177
لَيْسَ الْبِرَّ أَنْ تُوَلُّوا وُجُوهَكُمْ قِبَلَ الْمَشْرِقِ وَالْمَغْرِبِ وَلَٰكِنَّ الْبِرَّ مَنْ آمَنَ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الْآخِرِ وَالْمَلَائِكَةِ وَالْكِتَابِ وَالنَّبِيِّينَ وَآتَى الْمَالَ عَلَىٰ حُبِّهِ ذَوِي الْقُرْبَىٰ وَالْيَتَامَىٰ وَالْمَسَاكِينَ وَابْنَ السَّبِيلِ وَالسَّائِلِينَ وَفِي الرِّقَابِ وَأَقَامَ الصَّلَاةَ وَآتَى الزَّكَاةَ وَالْمُوفُونَ بِعَهْدِهِمْ إِذَا عَاهَدُوا ۖ وَالصَّابِرِينَ فِي الْبَأْسَاءِ وَالضَّرَّاءِ وَحِينَ الْبَأْسِ ۗ أُولَٰئِكَ الَّذِينَ صَدَقُوا ۖ وَأُولَٰئِكَ هُمُ الْمُتَّقُونَ


177. Righteousness is not that you turn your faces toward the east or the west, but [true] righteousness is [in] one who believes in Allah , the Last Day, the angels, the Book, and the prophets and gives wealth, in spite of love for it, to relatives, orphans, the needy, the traveler, those who ask [for help], and for freeing slaves; [and who] establishes prayer and gives zakah; [those who] fulfill their promise when they promise; and [those who] are patient in poverty and hardship and during battle. Those are the ones who have been true, and it is those who are the righteous.

"African Muslims in Antebellum America" Allan D. Austin (1997)


 
Allan Austin, noted scholar of antebellum black writing and history, here tells the remarkable stories of dozens of African Muslims who were taken as slaves between 1730 and 1860.

"The Formation of Arab Reason" Mohammad Abed al-Jabri (2011)

Since the earliest period of Islamic history, Arab thought has been dominated by a reverence for tradition and textual analysis. In this groundbreaking work, the great contemporary Arab philosopher Mohammed Abed Al-Jabiri seeks to chart a route towards modernity via the proposition that respect for textualism and tradition are not inconsistent with rationalism and that both history and philosophy are key to the evolution of knowledge systems and ways of reasoning in Arab culture.

"Democracy, Human Rights and Law in Islamic Thought" Mohammad Abed al-Jabri (2009)

Mohammad Abed al-Jabri is one of the most influential political philosophers in the contemporary Middle East. A critical rationalist in the tradition of Avincenna and Averroes, he emphasizes the distinctive political and cultural heritage of the Arab world while rejecting the philosophical discourses that have been used to obscure its democratic deficit.

"Arab-Islamic Philosophy" Mohammad Abed al-Jabri (1999)

Arab-Islamic Philosophy: A Contemporary Critique (Middle East Monograph Series) Mohammed 'Abed al-Jabri
The distinguished Moroccan philosopher Mohammed Abed al-Jabri, in this summary of his own work, examines the status of Arab thought in the late twentieth century. Al-Jabri rejects what he calls the current polarization of Arab thought between an imported modernism that disregards Arab tradition and a fundamentalism that would reconstruct the present in the image of an idealized past.

"Introduction à la critique de la raison arabe" Mohammad Abed al-Jabri (1982)



En cette fin de siècle, la pensée arabe semble déchirée entre un fondamentalisme qui veut reconstruire le présent sur le modèle d'un passé idéalisé et un modernisme importé qui rejette la tradition. Dans cet essai, Mohammed A. al-Jabri refuse cette fausse alternative et explore une voie d'accès philosophique originale à la modernité arabe.

"Čáry, klikyháky, paňáci a auta : Výtvarný projev a psychický život dítěte" Jaromír Uždil (1974)



Autor, jenž se na poli teorie výtvarné výchovy mládeže již dočkal světového uznání, uvádí čtenáře nenáročným způsobem do duševního prostředí, v němž vznikají první dětské představy o světě a v souvislosti s nimi i první dětství kresby. 


"Mezi uměním a výchovou" Jaromír Uždil (1988)



Od časů J.Á.Komenského (ale už předtím, v antickém Řecku) se uvažuje o tom, s jakými duševními funkcemi je spjat výtvarný projev dítěte, jaký je jeho přínos pro rozvoj mladé osobnosti a k čemu má, či spíše může cítit jeho výchovné vedení.

"Estetická výchova: Úvod do studia" Jaromír Uždil (1960)



Estetiskou výchovou v nejširším slova smyslu rozumíme takové působení na citovou, volní, rozumovou a mravní stránku dětského duševna, jehož cílem je trvalé ovlivnění vztahů k umělecké tvorbě historické i současné a k estetickým podnětům, které přináší společenský život a jimiž na citlivého vnímatele působí přírodní krása; estetickou výchovou se má rozvinout i vlastní estetická činnost dětí, především jejich projev výtvarný, hudební a slovesný.


"Soucit / Sympathy" Paul Laurence Dunbar (1899)

Dobře vím, jak se teď pták v kleci cítí,
když slunce začalo stráně probouzet,
když rašící trávou se vítr řítí
a řeka se jako proud ze skla třpytí.
Když zpívá pták a otvírá se květ,
když první voní, až přechází zrak -
vím, jak se v kleci cítí pták !

"Knižní obálky Josefa Čapka"



Arthur Machen "Tři podvodníci" 1927




Mistr Petr "Pleticha" 1921



Charles Vildrac "Objevy" 1923