Girl Like Me by Kiri Laurelle Davis


Minulý měsíc byl celý věnován svátku, který probíhal v US of A a Kanadě, BHM 2010. Během těch čtyřech týdnu jsem měl stále pocit, že toto téma je dnes neaktuální a je to jen oživování minulosti. Následující, sedmi minutový dokumentu newyorské filmařky Kiri Laurelle Davisové, nazvaný A Girl Like Me, ukáže, že to až tak neaktuální záležitost není. Dokument nabízí zajímavou sondu do života mladých Afroameričanek a ukáže jak vidí samy sebe. Možná je to také výpověď o mnohých z nás, o našem myšlení a jak jej okolí / společnost ovlivňuje. 
Inspirace je převzata od význámného afroamerického psychologa Kenneth B. Clarka a jeho manželky Mamie Phipps Clark, rovněž psycholožkou*, se kterou ve 40. letech provedl experiment s panenkami.

*V roce 1943 byla Mamie Phipps Clark první afroameričanka, která získala titul Ph.D v oboru psychologie na Kolumbijské univerzitě.

Růžena Trnková "Můj syn" + Helena Chvojková "Jiří Trnka"

Růžena Trnková "Můj syn"
(Československý spisovatel, 1972)
Jedná se o první knihu zaměřenou na detaily ze života J.Trnky, na jeho dětství a období studií, později i na první úspěchy, kdy už se bohatá osobnost Trnky projevuje v tolika oblastech umění. Ve spoustě historek a vzpomínek je v každé kapitole vždy uvedeno několik citací z korespondence se svou maminkou, kde je možné vidět velkého umělce v lidštější a nám zcela neznámé poloze. Nabízí pohled do zákulisí, při kterých vznikaly obrazy a postavy loutkových filmů. Jeho maminka je zde průvodcem a vypravěčem, zaznamenává všechny jeho záliby, vášeň pro kreslení, zmiňuje se o přátelích a spolupráci s loutkařem Josefem Skupou.













Helena Chvojková "Jiří Trnka" 
(Západočeské nakladatelství, 1990)

V této knize je Trnka více představen jako umělec, autorkou je jeho první manželka a vyprávění může působit podobně jako kniha "Můj syn", brzy je ale jasně zřetelný záměr a kam se bude vyprávění ubírat. R.Trnková se mnohdy zabývá fakty a událostmi, které mohou odpoutat pozornost od důležitějších informací. Ačkoliv byla H.Chvojková spoluautorkou i u publikace "Můj syn", zde už je jasněji vidět jiný koncept, ve kterém je Trnka představen čtenáři. Trnkovy úvahy o své práci, o svých blízkých nebo svých vzorech nám dávají více konkrétní představu o jeho charakteru a způsobu myšlení. Je to bezpochyby velmi detailní sonda do niterného života tohoto umělce a těžko bychom hledali lepší zdroj informací o životě Jířího Trnky. Ta lehká výtka ohledně knihy "Můj syn" není v žádném případě míněna jako pokus o shození významu této knihy, obě jsou jedinečné svou výpovědí a dávají informace, které ještě nikdy nebyly publikovány. Jiří Trnka je často charakterizován jako autor dětských knih a pohádek, tento popis ale není nepřesný a vymezuje jeho rozpětí na velmi úzký prostor, který v nás evokuje už předtím vyřčené definice a může svým způsobem velmi zúžit celek a potenciál trnkovy osobnosti.





Iraq war 2003/3/20, 3:30AM (CET)










…There's a war goin´ on outside, no man is safe from

You could run but you can't hide forever…












Leták na proti-válečnou demonstraci
(New York, 22.3.2003)


Josef Čapek "Nejskromnější umění" (1920)



Nejskromnější umění je soubor esejů a studií o takzvaném diletantském umění, které bylo poprvé knižně vydáno v roce 1920. První publikace esejů zahrnutých do Nejskromnějšího umění už vyšly jako ukázky připravované knihy.

Josef Čapek "Kulhavý poutník" (Aventinum, 1936)

Kniha Josefa Čapka (Psáno do mraků, Nejskromnější umění) už naznačily, že v jeho osobě není jen kritik, ale i myslitel a filosof. Kulhavý poutník je bezpochyby velmi hloubavá úvaha, ve které J.Čapek nalézá dostatečný prostor k svobodnému a nekonvenčnímu zamyšlení nad osudem člověka, společnosti a bytím jako takovém.

Josef Čapek "Kulhavý poutník" (ukázka)


 

„Kdo to měl být, ten Kulhavý poutník ? Abych to řekl co nejstručněji, znamenal mi člověka, který někam jde. Kohosi, kdo zajisté má někam namířeno, ale napadá trochu na jednu nohu a tak ovšem není rázným chodcem … Ale ta trocha kulhavosti mu nevadí, aby si, třebas napadaje, nešel svou cestou jako jiní lidé. Ba, jda o něco pomaleji, než mnozí ostatní, někdy při tom více vidí a pozoruje a snad i o něco uvážlivěji si povšimne všelijakých setkání. Občas se postaví, když se ta kratší noha malinko či více prohne; usedá třeba u příkopu, což je docela dobré místo k zastávce, neboť příkop je vždycky tak trochu příměr světa a života, nebo se posadí do stínu pod velikým stromem, jehož listí se třpytí a šepotá dolů k zemi, do šíra kraje u vzhůru k velkoduchovému blankytu, a zde tedy odpočívá, aby nespěl příliš kvapně, aby si pooddechl a při tom se porozhlédl. Tu, nabíraje na silách i na vděčné odevzdaném poklidu, nazírá úkazy veliké, jako je třeba pták nebo jen motýl. Takto tedy tou kratší, méně hybnou nohou, kterou je při své pouti životem postižen, bylo mu zase něco přidáno: jako tu svou kratší nohu, tak zase i některé věci života a světa pociťuje o něco připomínavěji a silněji… (s. 14)

Josef Čapek "Dějiny zblízka" (soubor satirických kreseb)

Kniha Josefa Čapka, nazvaná Dějiny zblízka shrnuje výběr politických kreseb, kterými malíř a básník satiricky glosoval v předválečných Lidových novinách současné události. Tyto řezavě ironické dokumenty doby vychází knižně poprvé. A jejich soubor dokládá, že v obsáhlém a rozmanitém díle Josefa Čapka mají místo velmi významné. V nich objevuješ pojítko mezi malířem tak silné a politické imaginace a myslivým básníkem, který ve svém Kulhavém poutníku a v zápisníku vydaném pod titulem Psáno do mraků vnesl do českého písemnictví zcela nový útvar literární.

Black History Month 2010 "Outro."

Posledním únorovým dnem vrcholí oslavy Black History Month 2010 v USA a Kanadě, toto téma je nebo by mohlo být blízké nám všem bez rozdílu naší náboženské, politické nebo etnické příslušnosti. Ačkoliv se jedná o oslavy konkrétní etnické skupiny, jejich utrpení a perzekuce bylo v první řadě lidským selháním, tudíž jeho význam je univerzální a vzhledem k stále se opakujícím rasovým a xenofóbním útokům i v současné společnosti, považoval jsem toto téma za aktuální a zajímavé i zde v ČR. Otroctví, lynčování nebo segregace jsou záležitosti z daleké minulosti a jejich neustálé připomínání může vytvářet konstantní pocit viny na jedné straně a křivdu na druhé.