F.X.Šalda "Dílo"

"Dílo proměňuje se od doby svého vzniku a žije zejména po smrti svého tvůrce samostatný život a často velmi různý od představ, které si o něm dělal jeho autor: možná kdyby se s ním za padesát let mohl autor setkat na zemi, že by ho nepoznal k němu se vůbec nehlásil.
To není laciná skepse, to je pravda a moudrost, která byla známa i duchem po svém založení tak málo skeptickým jako byl Dante. Ten již cítil, že to čemu se říká význam, hodnota, sláva uměleckého díla, jest nejprve závislá na činitelích záporných:aby po tom díle, jež má dojít slávy u budoucích, přišly doby hrubé, neumělé, nekultivované; aby tedy neumělost potomků dodala tmavého pozadí, od něhož by se dílo svítivě odráželo.
  
F.X.Šalda, Kritické projevy 12 (1922 – 1924)

"Kniha dní" Taha Husain (Odeon, 1974)



Toto první beletristické dílo Taha Husajna, kniha vzpomínek, ozvukem a jistě i ve vědomé návaznosti na starou arabskou prózu budovanou do kompozice až hudební a často zaznívající až liturgicky, je ve své bezprostřední poloze výrazem autorovy potřeby povznést do svérázné krásy dobu, kdy jako nevidomý chlapec vyrůstal v zapadlém, zaostalém městečku, hnán hladem po poznání.
Pro nás však jeho kniha představuje obraz dob a míst v mnoha dimenzích vzdálených:

"Volání hrdličky" Taha Husajn ( SNKLU, 1964)



U nás knižně dosud nepublikovaný Taha Husajn patří k základním pilířum moderní egyptské literatury. Vzděláním a původní činností spíše literární a kulturní historik a kritik, začal psát až po třicítce, v době, kdy dogmatický muslimský klérus kladl překážky jeho vědecké práci. V jeho beletristickém díle se tak na jedné straně zrcadlí rozsáhlá erudice a na druhé hořká zkušenost i vyrovnaný duch muže, který se nevzdal práva bojovat za svobodu myšlenky. Také ve „Volání hrdličky“, románu nebo spíš novele plné bolesti napětí, v příběhu beduinské dívky, která musí uniknout krutostem života kočujících pouštních Arabů a hledá možnosti nového štěstí ve městě, je vyprávění neseno vyváženými, široko a hluboko zabírajícími větami, připomínajícími svou harmonickou stavbu rytmickou kadenci složitě vrstvených paralelismů, tak oblíbených v tradici arabské prózy: a tato harmonie není jen odrazem autorovy znalosti klasického písemnictví, je rovněž výrazem jeho ducha.

"Naučení korunnímu princi aneb čtyři rozpravy" Nizámí Aruzí (Odeon, 1974)



Nizámího záměrem v tomto díle bylo vytvořit cosi jako „obraz dokonalých a také nezbyných sultánových pomocníků“, ale tím jak autor tyto vzory dokládá kratšími či delšími příběhy, vytvořil pro nás obraz své doby a jejího života. Dokonalé a nezbytné pomocníky vladařovy ovšem vidí právě v těch vzdělancích, jejichž obory jsou mu nejbližší, neboť je sám praktikoval; ty v jeho době také byly na vrcholu laické specializace: čtyři rozpravy dokazují lesk a slávu medicíny, hvězdářství (či spíše hvězdopravectví), básnictví a moudrých panovníkových rádců, sektářů – perských „dabírů“.
Vzdělanec u něho musí mít vtip, pohotovost, prozíravost, nepopíratelné mistrovství a posvěcení.

"Kniha rad" Kajká´ús (Odeon, 1977)



Životní názory a postoje perského emíra z XI.stol., který po svých královských předcích zdědil urozené jméno a tradici kultivovanosti, ale asi jen pramálo hmotných statků, se vymykají naší představě zchudlého aristokrata. Autor Knihy rad si nezakládá na pýše ani na vybraných zálibách. Evropa, která si vůči Orientu připadala kdysi realističtější, nebrala na vědomí, že se tu pod pěstěnou květnicí slov rozkládá rovina skutků, v níž nevládnou iluze. Kajká´úsovo dílo, podávající souhrn ponaučení vlastnímu synu, tu druhou rovinu odhaluje a projevuje realismus a prakticismus, které nejsou jen výrazem třiašedesátileté životní zkušenosti, ale autentickým zrcadlem celé doby.

"Kniha lakomců" Al-Džáhiz (Odeon, 1975)



Na širokých i drobných plochách těchto příběhů oživil al-Džáhiz pro příští věky dobu, která představuje vrchol arabské slávy, pokud měříme slávu bohatstvím a přepychem, územním rozsahem a mocí, vzdělaností a kultivovanou snášenlivostí. Vypráví hlavně o lakomcích – a většinou takových, kteří zároveň ztělesňovali lesk této doby jako lidé čelní, zámožní, učení, duchaplní, a dokonce i těch, jejichž jméno dodnes neztrácí svůj zvuk, jako byl básník Abú Nuvás nebo filozof al-Kindí – a přece se těžko dá říci, že se tu pln jízlivosti a hořkosti prohrabuje rubem té slávy. Skrblictví bylo skoro nezbytným doprovodem společnosti jejíž vedoucí vrstvy ještě nedávno byly hladovějícími obyvateli pouští a přinesli si odtud tradice pohostinství a štědrosti takřka bezmezné, ideálů, které v nové společnosti nemohly vyhovovat a v srdcích bohatců budily nedůvěru a nevraživost.

Gil Scott-Heron – Me and The Devil (New video)





9/2/2010 bude new yorská legenda Gil Scott Heron vydávat album “I´m new here”.
Deska vychází na labelu XL Recording a natočen byl i první videoklip Me and The Devil.O tomto umělci je třeba psát více, aby zůstal i pro dnešní dobu aktuální. Energie, kterou dávají jeho desky je nesmrtelná.
Více za dva týdny, kdy bude ideální moment zmínit „všechna jména“ = Black History Month…stay tuned bro.!!!


Gil Scott Heron - I´m New Here

web: http://gilscottheron.net/



Hadíth - Sewbána


Ahmed a Abú Daúd zaznamenali od Sewbána: Řekl Posel Boží صل الله عليه و سلم: 
"Už se blíží den, kdy se na vás všechny národy sesypou jako na stůl obložený jídlem" A jeden se zeptal:"Což nás tehdy bude málo?" "Bude vás dost" řeklصل الله عليه و سلم. "Ale budete jako pěna na hladině prudké vody a Alláh odejme ze srdcí vašich nepřátel strach před vámi. A vhodí do vašich srdcí al-wehn " A jeden se otázal:"A co je al-wehn, Posle Boží?" řekl صل الله عليه و سلم "Láska k tomuto světu a odpor před smrtí."

Hadíth - Ibn Umar




Ibn Umar, nechť je kněmu Bůh milosrdný, řekl: Posel boží, صل الله عليه و سلم, 
mne uchopil za rameno a řekl:


"Buď v tomto světě jako cizinec nebo cestující"

"O Koránu" Bruce Lawrence (Beta, 2007)



V knize O Koránu poukazuje americký autor na sílu a bezmezný zdroj inspirace, jež Korán má pro muslimy na celém světě. Respekt a citlivost, se kterou je zde přistupováno k boží knize, překvapí jak muslimy, tak nemuslimy.

Zabývá se kořeny islámu v Arábii sedmého století a vysvětluje, proč se věřící učí a recitují Korán zpaměti. Lawrence se rovněž věnuje početné řadě pochybovačů i komentátorů. Pozornost věnuje také vlivu Koránu na soudobou politiku a společenské dění. Především však zdůrazňuje, že Korán je posvátná kniha znamení a neobsahuje pouze jediné poselství. Proto je třeba se věnovat jejímu výkladu a chápat ji v rámci historického kontextu.

"Židé a Arabové (Dialog idejí a zbraní)" Miloš Mendel (1992)

Monografie M.Mendela věnovaná konfliktu na území Palestiny, je v jeho řadě první na toto téma. Způsob jakým je zde předkládán příběh a charakter tohoto konfliktu, jehož hlavními aktéry jsou Židé a Arabové, je jiný než jsme zvyklí vídat v pracích na toto téma.
V úvodu je stručně nastíněn vývoj Palestiny od konce 19.století a s tím spojený vznik Sionistického hnutí T.Herzla, židovské přistěhovalecké vlny a obavy arabského obyvatelstva o jejich půdu.

"Kříž a půlměsíc" Richard Fletcher (Mladá fronta, 2004)

Poměr mezi islámem a křesťanstvím patří k určujícím faktorům celých dějin lidstva. Po staletí byl zatížený konflikty a vzájemným nepochopením, ale také se vyznačoval obdobími vzájemného plodného ovlivňování. V posledních letech opět nabývá na zajímavosti a navýsost politické aktualitě. Kořeny obou postojů – nevraživosti, ale i tolerance – sahají hluboko, až k úsvitu středověku. Zpočátku měl islám v civilizačních vymoženostech náskok před feudálním Západem. Postupně se však ztenčoval a na prahu objevných cest si již tehdejší Evropa vytvořila předpoklady, aby islám dohnala a dala se vlastní cestou, kdy již podněty z této oblasti přestala potřebovat.

Francis Robinson "Svět islámu"

Tento kulturní atlas si klade za cíl přiblížit čtenářum historii muslimů a
pomoci jim tak porozumět islámské společnosti. Vznik islámu a vliv muslimů na ostatní národy naší planety v posledních čtrnácti stoletích představuje významnou kapitolu světových dějin. Model života, vytvořený islámem, je jedním z nejčastějších způsobů existence, nebot´ jednu pětinu dnešní světové populace tvoří muslimové, žijící téměř výlučně v rozvojových zemích. Politická a hospodářská propojenost života na zemi roste a dění v těchto zemích se stále více odráží ve světě mimo ně,zatímco uvnitř západních společnosti vznikají významné muslimské komunity.